Plošné testování České školní inspekce doplněné o otázky na socioekonomické zázemí rodiny a wellbeing dětí vyvolalo silnou reakci rodičů, škol i části odborné veřejnosti. Kritika mířila na způsob, jak bylo šetření organizováno, na formulaci některých otázek i na nezvládnutou komunikaci směrem ke školám a rodičům. Řada odborníků však současně upozornila, že problém nespočívá pouze v konkrétním dotazníku. Kauza podle nich odkryla dlouhodobější slabinu českého vzdělávacího systému – absenci promyšlené datové politiky a jasných pravidel pro práci s daty.
K tématu se podrobněji vyjádřil například David Greger, ředitel Ústavu výzkumu a rozvoje vzdělávání Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy (zde), analytik PAQ Research Jiří Münich (zde) nebo Asociace ředitelů základních škol ČR (zde). Shodují se mimo jiné na tom, že debata by neměla stát na otázce, zda data sbírat, ale jaká data potřebujeme, jakým způsobem je získávat a jak zajistit jejich smysluplné využití. Součástí promyšleného a strategického přístupu ke sběru dat by mělo být také stanovení jasných pravidel pro zacházení s citlivými údaji, kvalitní metodiky i transparentní a srozumitelná komunikace toho, proč jsou konkrétní informace sbírány a jak budou využity.
„Jakýkoliv sběr dat musí sledovat jasný účel a s ním být komunikován. Například potřebujeme sledovat naplňování alespoň části cílů nově revidovaného kurikula. V současné chvíli se debatuje o výsledcích v čtenářské gramotnosti nebo o duševním zdraví a odolnosti děti, které jsou nově v RVP obsaženy. Stát musí jasně propojit zadání školám, vytvořit infrastrukturu sběru dat, nastavit jasná kritéria a vysvětlit smysl poskytování těchto dat. Pokud se to nestane, budeme čelit dalšímu posilování nedůvěry a skepse v celém systému,“ říká Karel Gargulák, analytik vzdělávací politiky PAQ Research.
Kulatý stůl SKAV a EDUin: Jak na data ve vzdělávání?
Čtvrtek 18. června, od 14 do 16 hodin online.
Diskutovat přijdou:
- Karel Gargulák / PAQ Research
- Karel Handlíř / Základní škola Krnov
- Václav Jelen / Sekce informatiky, statistiky a analýz, MŠMT
- Daniel Münich / CERGE-EI
- Silvie Pýchová / Partnerství pro vzdělávání 2030+
- Petr Suchomel / Česká školní inspekce
O čem se bude diskutovat:
- Jak využíváme data, která máme nyní k dispozici, a jaký vliv má jejich vyhodnocování na rozhodnutí ve vzdělávací politice? Jaké jsou zde bariéry?
- Jaké oblasti zůstávají mimo naši evidenci („nevíme, že nevíme“) a jaké to má dopady na tvorbu politik?
- Co potřebujeme k vytvoření funkční a bezpečné datové politiky? A co nám brání?
- Jak podpořit zřizovatele a vedení škol v tom, aby data měli k dispozici a využívali je tak, aby to vedlo ke zlepšování učení všech dětí a mladých lidí?
Na přípravě kulatého stolu se jako odborný garant podílí PAQ Research.
Analýza PAQ Research upozorňuje, že Česká republika patří mezi země, které jen omezeně sledují vzdělávací pokrok žactva v čase. Chybějí data, která by umožňovala plánovat změny ve vzdělávacím systému a průběžně vyhodnocovat jejich dopady. Přitom právě ověřování dopadů změn je jedním ze základních požadavků evidence-based vzdělávací politiky.
Téma je o to naléhavější, že české školství v příštích letech čeká řada významných změn. Patří k nim revize rámcových vzdělávacích programů, nová pravidla pro odklady školní docházky, opatření zaměřená na podporu škol vzdělávajících děti ze znevýhodněného prostředí nebo například parametrizace pozic asistentů pedagoga, která je aktuálně v připomínkovém řízení. Bez kvalitních dat je přitom obtížné posoudit, jak se navrhované změny projeví na vzdělávacích výsledcích nebo na snižování nerovností.
„V případě parametrizace pozice asistent pedagoga ministerstvo argumentuje daty, podle nichž je typicky na menších školách vyšší počet žáků s přiznaným podpůrným opatřením asistent pedagoga. A v různých místech ČR mají žáci s typově podobnými speciálními vzdělávacími potřebami rozdílnou míru podpůrných opatření. Chybí nám přitom přesnější informace o žácích, kterým je podpůrné opatření asistent pedagoga přiznáváno. Nevíme například, proč je jich na menších školách více a jestli jsou to jejich spádové školy. Je třeba pracovat s daty, která mají vypovídací hodnotu k tomu, co sledujeme a co chceme měnit. Pokud je nemáme, je nezbytné je začít sbírat či propojovat, ne používat data, která ke konkrétním tématům mají vypovídací hodnotu jen proto, že je právě máme k dispozici,“ poukazuje na problematickou interpretaci dat používaných pro připravovanou parametrizaci asistentů pedagoga Veronika Doležilová z organizace Spoluškola.
Problém navíc není jen v nekoncepčním sběru dat, ale také v jejich využívání. Odborníci a odbornice opakovaně upozorňují, že českému školství chybí moderní datová infrastruktura, která by umožňovala bezpečně propojovat informace, jež už má k dispozici. Data jsou rozptýlena například v tisících školních matrik a jejich využití pro rozhodování na různých úrovních vzdělávacího systému – od tvorby vzdělávací politiky po řízení výuky na jednotlivých škol – zůstává omezené.
Právě schopnost pracovat s daty přitom začíná být důležitou součástí očekávání kladených na vedení škol. Kompetenční rámec ředitele a ředitelky školy, který ministerstvo školství aktuálně zveřejnilo, počítá s tím, že ředitelé budou při rozvoji školy využívat dostupná data a vyhodnocovat jejich dopady na učení a výsledky žáků.
„Vedení škol nese odpovědnost za kvalitu vzdělávání, proto potřebuje vědět, jak se jejich školám daří. Kvalitní ředitel nemůže školu řídit pouze na základě dojmů nebo intuice, ale potřebuje skrze autoevaluaci a systematickou práci s daty průběžně vyhodnocovat podmínky, průběh a výsledky vzdělávání, včetně dopadů opatření, která škola zavádí. Je správným krokem, že to reflektuje i nový kompetenční rámec ředitele školy. Je ale nutné vytvořit podmínky, ve kterých bude mít vedení škol potřebné kompetence, nástroje, čas i samotná data k řízení školy na základě důkazů,“ upozorňuje Timotej Jurčo, expert na evaluaci organizace Učitele naživo.
Kulatý stůl SKAV a EDUin proto nebude debatou pouze o jednom dotazníku České školní inspekce. Zaměří se na širší otázku, jak vytvořit datovou politiku, která pomůže lépe řídit vzdělávací systém, vyhodnocovat dopady reforem, podporovat školy v jejich rozvoji a současně bude respektovat etické principy práce s daty o dětech a mladých lidech.
