Celou tiskovou zprávu si můžete přečíst ZDE.

Celou tiskovou zprávu si můžete přečíst ZDE.

Celou výroční zprávu si můžete přečíst ZDE.

Zpráva auditora ZDE.

V těchto dnech se dožívá úctyhodných devadesátých narozenin Ing. arch. Jan Kovařovic, CSc., významná osobnost snah o progresivní změny ve vzdělávání po roku 1989.

Kdo zažil devadesátá léta, má ve svých vzpomínkách obrovskou energii, která doprovázela snahy o změny v nejrůznějších oblastech společnosti. Lidé zakládali odborná seskupení, kde se otevřeně diskutovalo, a hlavně spolupracovalo na vizích i cestách k jejich naplnění.  Takto vznikla hned na začátku roku 1990 NEMES – Nezávislá mezioborová skupina pro transformaci vzdělávání. V názvu se promítlo také její mimořádné specifikum – sdružovala lidi různých profesí, kteří si uvědomovali, jak důležité je pro společnost kvalitní vzdělávání. V této skupině od samého začátku pracoval s plným nasazením také Ing. Kovařovic. I ve svém původním povolání architekta měl ke vzdělávání blízko – věnoval se především školským stavbám.  Nicméně právě práce na projektu NEMES Svoboda ve vzdělávání a česká škola mu dala příležitost k uplatnění jeho mimořádně rozvinuté schopnosti systémového myšlení. Některé z cílů vzdělávání formulované v tomto dokumentu sice najdeme dnes v mnoha významných dokumentech, včetně RVP či Strategie 2030+, ovšem v praxi jsme svědky nejrůznějších kroků směřujících opačným směrem.

V devadesátých letech u mnoha lidí převažovalo poznání, že sice víme, co nechceme, ale o tom, jak by to mělo vypadat jinak, byly představy dost mlhavé. O to přínosnější byly vklady těch, kteří měli zkušenosti ze zahraničí či dokonce kontakty, či byli orientováni v zahraniční literatuře, ke které bylo za socializmu obtížné se dostat. To všechno Ing. Kovařovic od samého začátku přinášel do projektů, na kterých NEMES pracovala. Stať Reforma školské reformy, kterou publikovali společně se zakladatelkou NEMES PhDr. Miluší Havlínovou, CSc. v r. 1991, stojí za přečtení i dnes a může přinést vhled, proč jsme po třiceti letech snah o změnu ve vzdělávání tam, kde jsme.

Přitom byl plně týmovým hráčem, protože NEMES byla od samotného začátku organizací lišící se od ostatních sdružení důslednou participací svých členů na projektech. Na tematických dílnách, jichž se zúčastňovaly desítky členů v kreativní spolupráci přicházel nejen s originálními nápady, ale také se snažil o co nejpřesnější vyjadřování, pojmenovávání souvislostí, jejich zasazování do celku.

Myšlenka spolupráce, nikoliv soupeření subjektů snažící se o změny ve vzdělávání, dát hlavy dohromady, vyměňovat si informace a společně promýšlet kroky, které by byly funkční v posouvání vzdělávání demokratickým směrem, byla také u zrodu SKAV. Na ustavující schůzi pěti organizací byl přítomen také Ing. Kovařovic jako zástupce NEMES. Podílel se na vypracování Desatera SKAV, jehož vzniku přikládal velký význam. Domýšlet souvislosti až na úroveň principů, aby se jimi mohly poměřovat konkrétní kroky, bylo pro něj vždy důležité. Poté, co NEMES ukončila svou činnost, byl jmenován čestným členem SKAV.

Jeho práce na transformaci vzdělávání, která byla ze začátku čistě angažovanou volnočasovou záležitostí, dostala nové příležitosti přechodem z Ústavu školských staveb na MŠMT. Zde se podílel na vytvoření materiálu Kvalita a odpovědnost (1994), byl v týmu tvůrců tzv. Bílé knihy (2001). V oboru vzdělávací politiky a srovnávání vzdělávacích systémů byl činný i na svém posledním pracovišti – v Středisku vzdělávací politiky PF UK až do odchodu do penze.

I když hlavní síla Ing. Kovařovice byla v brilantním systémovém myšlení, vystižení podstaty, byl schopen současně vidět za vysoce obecnými pojmy jejich realizaci v konkrétní podobě v každodenní praxi. V základu filozofie NEMES byla změna vztahu učitelů k žákům. Tedy že je třeba působit na myšlení učitelů. V souladu s tím byla i jeho přednášková činnost: nebyly to jen přednášky o principech změny ve vzdělávání, ale také přednášky, kde pomocí záběrů ze škol ve Velké Británii a Norska, kde působil několik let jako architekt, přibližoval na začátku devadesátých let přístupy ve výuce, které byly za éry socializmu (až na malé výjimky) prakticky neznámé – kooperativní výuka, projektová výuka, také týmové vyučování (to se i dnes používá spíše výjimečně a učitelství zůstává nadále dost osamělou profesí), využívání pohybu ve výuce, individualizace výuky, jiné přístupy k hodnocení. Ačkoli nebyl pedagog, jeho znalosti v této oblasti byly obdivuhodné.

Jubilant vždy udivoval šíří svého záběru, dodnes ho zajímá psychologie, filozofie, vlastně všechno, co se týkalo člověka, jeho místa ve světě, osobnostního rozvoje, morálního vývoje. Dosud je vášnivým čtenářem, sběratelem myšlenek moudrých lidí, které si často vypisoval, a s touhou podělit se o radost z precizně formulované myšlenky je posílal svým přátelům s vánočním přáním. Dodnes je každé osobní setkání s ním příjemným zážitkem, je to společník, který umí naslouchat, o čemž přesvědčuje glosami vždy k podstatě věci. V současnosti, kdy se do veřejného prostoru vetřela obhroublost až vulgarita, působí jeho zdvořilost a noblesa jako živá voda.

Přejeme čerstvému devadesátníkovi, aby měl stále dost sil na zvládání tělesných problémů, které jsou nevyhnutelně spojené s věkem, aby mu nikdy nekončící poznávání světa bylo stále zdrojem potěšení, jako dosud. A děkujeme za přínos ke změně ve vzdělání, ke kterému je možné díky jeho kvalitě stále se vracet, protože obsahuje principy, kterými by se i dnes měly poměřovat zamýšlené kroky.

Autorka textu: PhDr. Jana Nováčková, CSc.

Tiskovou zprávu si můžete přečíst ZDE.