Zajistit pro dlouhodobě podfinancovaný vzdělávací systém dostatek finančních prostředků je nezbytnou podmínkou pro kvalitní vzdělávání, ale jde jen o první krok. Stejně důležité je využít finanční prostředky tak, aby formovaly co nejlepší podmínky pro pedagogickou práci škol. Toto téma se ale ve veřejné diskusi objevuje méně často.
Zveme vás proto ke kulatému stolu SKAV a EDUin na téma Jak prostřednictvím financování podpořit kvalitu výuky ve školách?
Kdy: ve čtvrtek 23. 10. od 14 do 16 hodin ONLINE
Diskutovat přijdou:
- František Dobšík / Českomoravský odborový svaz pracovníků školství
- Václav Korbel / PAQ Research
- Daniel Münich / IDEA při CERGE-EI
- David Šimek / starosta města Svitavy
Pro diskutující jsou připraveny tyto otázky:
- Financujeme školství tak, abychom školám umožnili rozvíjet na maximum potenciál všech dětí?
- Povedla se reforma financování regionálního školství? Kde prostředky přebývají a kde naopak nejvíce chybí?
- Co je třeba změnit, abychom dokázali financovat vzdělávací reformy?
- Jaké jsou priority pro rozpočet na rok 2026?
- Jak by měl být český vzdělávací systém financován v horizontu 10-20 let, aby byl dlouhodobě udržitelný? Jaká jsou rizika, pokud se nám to nepodaří?
Diskuzi bude moderovat David Klimeš.
Pedagogický výzkum klade důraz na „měkké“ učitelské kompetence
Na co se při financování vzdělávacího systému zaměřit, pokud chceme podpořit kvalitu výuky? Pedagogický výzkum dlouhodobě poukazuje na to, že nejefektivnější je investice do profesních kompetencí učitelů a učitelek. O tom, jak efektivní bude výuka a jak moc si toho děti ze školy odnesou, rozhoduje například to, jak dokáží rozvíjet u dětí čtenářskou gramotnost, jak pracují se zpětnou vazbou, jak umí u dětí rozvíjet seberegulaci nebo jak věří ve své vlastní profesionální schopnosti motivovat své žáky a žákyně k učení.
Přestože je české školství dlouhodobě podfinancované, daří se mu u dětí dosahovat v mezinárodních srovnáních průměrných až nadprůměrných vzdělávacích výsledků. Právě v oblastech, které pedagogický výzkum identifikuje jako ty s největším vlivem na kvalitu výuky, se ale ukazují rezervy.
- Podle Národní zprávy TALIS 2024 deklarují čeští učitelé a učitelky vysokou míru důvěry ve vztahu mezi nimi a žactvem. Jen 63 % patnáctiletých v rámci PISA 2022 ale souhlasilo s tvrzením, že si jich učitelé váží. Více zde a zde.
- Mezinárodní šetření i české výzkumy poukazují na nízkou profesní sebedůvěru vyučujících a na nízkou úroveň akademického optimismu, tedy důvěry ve schopnosti jejich žaček a žáků. Jaký vliv to má na vzdělávací výsledky shrnula Kateřina Lánská zde.
- Více než polovina českých učitelů a učitelek je podle průzkumu společnosti Kalibro pro Seznam Zprávy přesvědčená, že jsou dnešní děti méně motivované k učení a schopné se učit než předcházející generace. Vzdělávací výsledky dětí se ale nezhoršily. Více v článku Josefa Mačího zde.
Ve spolku pro inovace JOB používají jako odrazový můstek k diskusím s učiteli na téma efektivity výuky metaanalýz celosvětově uznávaného Johna Hattieho. Ten na základě výsledků výzkumů z různých vzdělávacích systémů po celém světě připisuje největší dopad na výsledky učení takovým faktorům, jako je důvěryhodnost učitele z pohledu žáků, schopnost správně odhadnout výkon dětí, schopnost propojovat témata s jejich předchozí zkušeností a zapojit žáky do výuky nebo důvěru učitelů v to, že dokáží společně posouvat děti k dosahování dobrých vzdělávacích výsledků (self-efficacy). Ve srovnání s tím má podle Hattieho metaanalýz podstatně menší vliv vybavení učeben, počet dětí ve třídě nebo oborové znalosti. „Asi nejvíc překvapující pro učitele je jeho konstatování o malém dopadu oborových znalostí. Jsou samozřejmě důležité, ale spíš než o hluboký ponor do oboru je důležitá metodicko-didaktická orientace. Překvapuje také, že se neukazuje jako efektivní snížení počtu žáků ve třídě nebo zadávání domácích úkolů, vybavení školy či učení v malých skupinách,“ říká mentorka a průvodkyně škol Lucie Kotrčová.
Jedna z otázek, kterou je třeba při sestavování školského rozpočtu pokládat, je jak zajistit podmínky pro systematický profesní rozvoj pedagogů a pedagožek. Prvním nezbytným krokem je podle Karla Garguláka z PAQ Research posílení kapacity na úrovni státu: „Pokud chceme zlepšovat vzdělávací výsledky a učení dětí, musí stát nejprve jasně stanovit, co to znamená, jak toho dosahovat a jak to měřit. K tomu potřebujeme nástroje, které má ve spolupráci s akademickým sektorem připravit stát – ministerstvo školství, Národní pedagogický institut ČR, Cermat nebo Česká školní inspekce. Tito hluboce podfinancovaní aktéři potřebují kvalitní leadership, lidi a hlavně prostředky. Bez toho se nepohneme.“
Dalším krokem je vybavit vedení a pedagogické sbory škol kompetencemi, které jim umožní s touto „zakázkou“ systematicky pracovat. Jak to udělat? „Jde o celé soubory opatření v oblasti pedagogického leadershipu ředitelů škol. Například to, že pro všechny učitele zajistí fungování profesní učící se komunity zaměření na zcela konkrétní oblasti kurikula, ve které žáci nedosahují potřebných vzdělávacích výsledků. Ale taková profesní učící se komunita má pozitivní dopad na práci učitelů pouze, pokud se v jejím rámci učí vyhodnocovat dopady své výuky na učení žáků s oporou o hmatatelné důkazy o jejich učení. Aby toto ředitelé uměli ve své škole zajišťovat pro všechny učitele, musí mít jednak čas (což nemají) a někdo to musí ředitele průběžně učit, aby v tom byli dobří. A to pro většinu ředitelů nikdo nezajišťuje,“ myslí si Vladimír Srb, vedoucí pracovní skupiny Místní školská správa v Partnerství pro vzdělávání 2030+.
