Zákon o podpoře bydlení je krokem k systémovému řešení bytové nouze v České republice. Jeho ambicí je do deseti let snížit počet osob v bytové nouzi o 30 procent. To se týká i rodin s dětmi – aktuálně podle Zprávy o vyloučení z bydlení 2024 žije v nestabilních podmínkách více než 60 tisíc dětí, další tisíce dětí žijí v přelidněných bytech. Přibližně pět tisíc jich bydlí v ubytovnách nebo azylových domech.
Tyto děti se musí vyrovnávat s řadou náročných situací – často se stěhují, nemají prostor pro učení a nezřídka nemají naplněny zcela základní potřeby, včetně potřeby bezpečí. „Pro děti je takový stres více zatěžující než pro dospělé. Když dítě se svou rodinou řeší opravdu základní potřeby, vzdělávání je až na vzdálené koleji,“ řekla během panelové diskuse Lenka Hečková z organizace Society for all (SOFA). I když se zákon o podpoře bydlení školství dotýká nepřímo, má ambici přispívat ke snižování nerovností a zvyšovat šance dětí ze sociálně znevýhodněného prostředí na školní úspěch.
Záznam diskuse je k dispozici zde.
Do diskuse se zapojili:
- Barbora Bírová / Platforma za sociální bydlení, iniciativa Za bydlení
- Krista Danovská / Ministerstvo pro místní rozvoj ČR
- Jan Grulich / senátor, ředitel ZŠ a MŠ Trivium Plus
- Lenka Hečková / Society for All
- Zdeňka Juklová / nezávislá konzultantka, průvodkyně škol a školních týmů
- Jan Klusáček / Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy ČR
Diskusi moderoval:
Mikuláš Opletal / Platforma pro sociální bydlení
Panelová diskuse se soustředila především na problematiku rodin s dětmi a na roli školy v prevenci a řešení dopadů bytové nouze. Z témat, která během diskuse zazněla, vybíráme:
Bytová nouze vede k vylučování dětí z hlavního vzdělávacího proudu
Panelovou diskusi zahájil Jan Klusáček prezentací k souvislostem mezi bydlením a vzděláváním. Upozornil mimo jiné na to, že děti žijící v nevyhovujících a nestabilních podmínkách nejsou v ČR ojedinělý problém a zároveň že vysoké náklady na bydlení (nikoli nízké příjmy) jsou hlavní důvod chudoby (prezentace je dostupná zde.)
Upozornil mimo jiné na souvislost s diagnostikou lehkého mentálního postižení. „Průměr v ČR je jedno procento dětí, ale máme okresy, kde jsou to tři procenta v jasné souvislosti s výskytem bytové nouze. Dochází tak k vyřazování těchto dětí mimo hlavní vzdělávací proud,“ řekl Jan Klusáček a upozornil, že koncentrace dětí žijících v bytové nouzi je velká zátěž i pro spádové školy. “Indexové financování pomůže, ale koncentrace dětí s nízkým socio-ekonomickým statusem bude vždy náročná a bude mít sekundární dopady, například na další vzdělávací aspirace dětí,” upřesnil expert MŠMT.
Lenka Hečková z organizace Society for All upozornila na evropský kontext v rozsudku DHA, který se týká především romských dětí: „Stát se zavázal, že se to dít nebude, a legislativa tomu jde naproti. Bohužel se to ale stále děje, pravděpodobně protože to vyhovuje všem aktérům, a to včetně rodičů, kteří často sami prošli speciální školou a chtějí pro dítě méně výkonové prostředí, nebo poraden, kde si myslí, že speciální škola nabídne dítěti lepší podmínky. Vlastně to myslí dobře, ale nedohlédnou, jak to ovlivní další vzdělávací dráhu i život dítěte.“
Vyučující pak mohou podceňovat hloubku problémů, se kterými děti žijící v těchto podmínkách přichází do školy. “Umožnit dítěti napsat si úkol v družině nestačí. To dítě má v hlavě spoustu věcí k řešení, které mu berou kapacitu, aby se mohlo učit,” upozornila Zdeňka Juklová. Nejefektivnější cesta jak zvýšit šanci na školní úspěch takového dítěte je podle ní v podpoře celé rodiny. „Nesetkala jsem se ve své praxi s ničím funkčnějším, než vyřešit tři vrcholy trojúhelníku – dát rodině alespoň minimální příjem, se kterým je spojené důstojné bydlení s fungujícími základními službami, jako je například tekoucí voda, a spojit to se školní docházkou,“ říká na základě své zkušenosti bývalá ředitelka ZŠ ve Velkých Hamrech.
Úkolem školy je dítě identifikovat a vědět, na koho se obrátit
Diskutující se shodli na tom, že školní terén není jako celek připravován na to, aby uměl děti žijící v bytové nouzi podpořit. „Díky decentralizaci máme ve vzdělávání opravdu skvělé školy a pak máme školy, které kvalitní nejsou a dokážou takto zatíženým dětem ještě více naložit a prohloubit ten obrovský stres, se kterým dítě přichází z domácího prostředí,“ myslí si Lenka Hečková. Jde o děti, které často nemají naplněné základní životní potřeby. Extrémně ohrožené jsou podle ní zejména děti žijící na ubytovnách – například včetně rizika, že se stanou obětí nebo svědkem násilí.
„Škola je klíčový článek, abychom tyto děti identifikovali. Ve škole to nevyřídíme, ale nasměrujeme a další služby pomůžou třeba právě s bydlením,“ myslí si Jan Grulich.
„Praxe je bohužel velmi rozličná. Souhlasím s tím, že učitel obzvlášť na prvním stupni ty děti zná nejlépe a ví, z jakého prostředí přicházejí. Z mého pohledu je jeho úkol včasná identifikace, ale nemusí problém sám řešit. On je tam primárně proto, aby děti učil a zohlednil jejich individuální potřeby, nemůžeme na něj nakládat další povinnosti. Ale měl by určitě znát partnery ve škole i v území, síť sociálních služeb a dalších odborníků, kam může to dítě přesměrovat a vědět, na koho z nich se obrátit,“ říká Lenka Hečková.
Podle panelistů zákon o podpoře bydlení přidává další prvek do sítě podpůrných sociálních služeb, se kterými mohou školy spolupracovat. Základní podmínkou je koordinovaný přístup, ten ale zatím v systému chybí. Zákon o podpoře bydlení by mohl být impulsem, jak tuto roztříštěnost odstranit, podobně jako institucionalizace sociálního pedagoga na straně školy, se kterou počítá v parlamentu projednávaná novela školského zákona. „Základ je opravdu koordinovaný přístup všech aktérů. Škola má v současné době omezené prostředky, sociální pedagogové, kteří jsou v současné době ve školách, jsou většinou projektově placení. Za důležité považuji také provázání obou resortů i právních norem, ale jako nejdůležitější vnímám lidský přístup. Když bude chybět pochopení a ztotožnění se s tím, že těmto rodinám je potřeba pomoci, že v těch dětech máme nějaký potenciál a že znaky mentálního postižení nevykazují proto, že jsou mentálně postižené, ale v daný moment nejsou schopné ničeho jiného, dobré nastavení legislativy nic nezmění,“ říká Zdeňka Juklová.
Pozice učitelů a učitelek často není jednoduchá. „Pokud se bavíme o bytové nouzi, jde často o bazální situace, kdy jako rodič řeším, jestli mi někdo znásilní dítě ve společných sprchách nebo jestli bude poštípané od ploštic. Vnímám, že to pro učitele a učitelky může být náročná situace, protože pracovat s násilím není jednoduché,“ zdůraznila Barbora Bírová. Není jejich úkolem takové situace řešit, ale je třeba, aby škola měla vybudovanou síť kontaktů a měla kam se obrátit. Panelisté diskutovali také o roli OSPOD – zatímco Jan Grulich zdůraznil z pozice ředitele školy pozitivní zkušenost s OSPOD při podpoře ohrožených dětí, ostatní účastníci panelu nesouhlasili s tím, že tuto zkušenost mají všechny školy. Připomněli především represivní roli OSPOD.
Možností je podle Jana Klusáčka už nyní i spolupráce škol se sociálně aktivizačními službami, aniž by do toho byl OSPOD zapojený. „Cestou je také mít sociální pracovníky na školách. Ti ale vždy budou jen tam, kde je největší zatížení, pro ostatní školy je cestou také spolupráce se sociálními službami. Nemyslím si, že tomu stojí v cestě legislativní překážky, spíš jde o znalost, edukaci a o propojení, prostor je tu veliký. Z různých výzkumů víme, že znalost je ve školství malá,“ dodal Jan Klusáček.
Novou možností podpory pro školy by se měla stát kontaktní místa pro bydlení
Krista Danovská představila základní myšlenku zákona o podpoře bydlení, z nějž je pro práci škol nejvíce relevantní vznik sítě kontaktních míst pro bydlení (KMB), jejichž zaměstnanci by se měli stát pro školy partnery při podpoře ohrožených dětí. KMB by měla vzniknout povinně ve 115 obcích s rozšířenou působností a poskytovat poradenství a asistenci lidem ohroženým ztrátou bydlení.
„V zákoně jsou navržené aktivity, které jsou vyzkoušené jak v zahraničí, tak v rámci různých projektů v Čechách. Snaží se snižovat dopady bytové nouze a počty osob v bytové nouzi nástroji, jako jsou kontaktní místa pro bydlení, garance bydlení a dalšími podpůrnými opatřeními,“ řekla Krista Danovská. KMB budou poskytovat v časovém horizontu roku až dvou různé formy podpory směřující k tomu, aby se ohrožení lidé “zabydleli”.
Jedním z projektů, jehož výsledky tvůrci a tvůrkyně legislativy brali v úvahu, je pilotní program rychlého zabydlování rodin s dětmi Rapid Re-housing Brno, který nabídl bydlení ve standardních městských bytech a podporu s bydlením zhruba padesáti rodinám. Evaluace podle Barbory Bírové ukázala výrazné pozitivní dopady na dospělé, včetně například výrazně nižšího rizika vážného duševního onemocnění nebo návštěv pohotovosti.
Zákon o podpoře bydlení podle ní skutečně cílí na domácnosti, které jsou aktuálně ohrožené bytovou nouzí, nevyřeší ale všechno. „Potřebujeme ještě nějakou nástavbu například v podobě prevence ve školách, abychom věděli, že dítě, o jehož vzdělávací výsledky nám jde, je v bytové nouzi a jestli je to problém, který bychom mohli řešit společně,“ myslí si Barbora Bírová.
Při tvorbě metodik pro KMB ministerstvo pro místní rozvoj bere v úvahu i potřebu koordinace mezi různými typy služeb a institucí. „Hodně zmiňujeme důležitost síťování se všemi aktéry v rámci správního obvodu, což jsou v tomto případě i školy, i když ze začátku asi nebude mít KMB kapacitu se se školami spojovat,“ říká Krista Danovská. Do budoucna by tak mohla KMB být dalším partnerem pro školy.
„Určitě je důležité, aby vzniklo funkční a administrativně nenáročné propojení mezi školou a KMB, OSPOD. Co nejjednodušší, ale profesionální výměna informací,“ uzavřel diskusi Jan Grulich.
Zdroje pro editory:
- Jan Klusáček, Bydlení a vzdělávání, prezentace pro kulatý stůl SKAV a EDUin zde.
- Zpráva vyloučení z bydlení za rok 2024 zde.
- Záznam kulatého stolu SKAV a EDUin na téma Přinese zákon o podpoře bydlení lepší podmínky pro vzdělávání dětí? zde.
Kontakt pro média:
Radka Hrdinová, radka.hrdinova@skav.cz, 603 177 791
