Ministerstvo školství v posledních letech prosadilo digitalizaci přihlášek a navýšení jejich počtu na tři, obsahová stránka zkoušek ale zatím zůstává bez větší změny. Tento stav vytváří začarovaný kruh, kdy se základní školy pod tlakem jednotné přijímací zkoušky (JPZ) zaměřují na omezené vzdělávací obsahy, zatímco klíčové kompetence pro 21. století zůstávají na okraji zájmu.
„Zkouška dominantně ovlivňuje to, jakou pozornost věnují základní školy oblastem vzdělávání, které by měly být podle státní zakázky prioritou, ale nejsou součástí testů. Přitom komunikační dovednosti, schopnost systémového a kritického myšlení, tvořivost nebo iniciativa jsou pro středoškolské studium a profesní život mladých lidí přinejmenším srovnatelně důležité jako to, co dnes JPZ testuje,“ vysvětluje Jiří Kulich, ředitel Střediska ekologické výchovy SEVER.
Ministerstvo školství se ve Strategii 2030+ přihlásilo k cíli zaměřit vzdělávání více na získávání kompetencí, v praxi však JPZ stále působí jako silný protitlak.
Podle Tomáše Kuby, spoluzakladatele Waldorfské školy Dobromysl, je současná podoba zkoušek pouze špičkou ledovce hlubších systémových problémů, které ještě umocňuje tím, že jejím prostřednictvím řešíme nedostatek kapacit a nevhodnou skladbu vzdělávacích oborů na středních školách: „Máme školský systém, kde je stále protežováno odborné vzdělávání v rozporu se světovými trendy, a kde jsou znalosti stále považovány za to hlavní,“ myslí si Tomáš Kuba. Upozorňuje také na sociální nespravedlnosti v systému: „Zkouška upřednostňuje děti z podporujících, dobře situovaných rodin a přichází v nevhodném životním období. Každoročně v tomto masomlýnku obrovsky mrháme talenty žáků, kteří se nedostanou na školy odpovídající jejich možnostem.“
Členové pracovní skupiny Stálé konference asociací ve vzdělávání (SKAV) k Rámcovým vzdělávacím programům (RVP) se shodují, že se dostáváme se do začarovaného kruhu: JPZ testuje omezené specializované vzdělávací obsahy. Základní vzdělávání se pod tímto tlakem nezaměřuje na to, na co by mělo. JPZ v současné podobě a váze vytváří silný protitlak vůči kompetenčnímu pojetí kurikula. Pokud se nemá diskuse o JPZ točit v kruhu i v dalším desetiletí, je nutná transformace, která umožní posunout ji od ověřování dílčích znalostí ke kompetenčnímu pojetí a řešení reálných situací. „Pokud za deset let opět dostanu otázku, jestli je současná podoba jednotné přijímací zkoušky dobrá, budu vědět, že jsme jako společnost neuspěli,“ uzavírá Tomáš Kuba.
