Vláda schválila 15. června 2026 návrh zákona vedoucí ke zrušení televizních a rozhlasových poplatků a jejich nahrazení financováním ze státního rozpočtu. Experti a expertky Sítě k ochraně demokracie analyzují klíčové aspekty předloženého návrhu i hlavní rizika, která s sebou navrhovaná změna přináší pro nezávislost a udržitelné fungování tuzemských veřejnoprávních médií.
Toto expertní stanovisko vypracovala Síť k ochraně demokracie, jíž je SKAV členkou, 29. 6. 2026.
Vláda návrhem zákona ruší systém poplatků, který byl po desetiletí ověřeným a stabilním zdrojem financování České televize a Českého rozhlasu. Navrhovanou částkou 5,74 miliard Kč pro ČT a 2,06 miliard Kč pro ČRo na rok 2027 se výše financování vrací na úroveň roku 2008 (u ČT), resp. 2005 (v případě ČRo). Oproti současnému stavu jde o meziroční pokles zhruba o 1,4 miliardy korun celkem. Vláda dosud přesvědčivě nevysvětlila, proč je změna systému financování nutná, ani v čem financování ze státního rozpočtu představuje vhodnější model. Přestože jde o zásadní institucionální změnu, odmítá širší odbornou a veřejnou debatu i zavedení pojistných mechanismů, které by v novém systému financování lépe chránily politickou nezávislost obou médií veřejné služby.
Za hlavní koncepční rizika návrhu považujeme:
1. Ohrožení nezávislosti a předvídatelnosti financování
Návrh nahrazuje systém financování prostřednictvím poplatků financováním ze státního rozpočtu. Analýza praktických zkušeností s různými modely financování v evropských zemích přitom ukazuje, že tento model s sebou nese z hlediska politické nezávislosti, stability financování i přiměřenosti rozpočtu vyšší míru rizika.
Lze namítnout, že jak výši poplatku, tak objem prostředků poskytovaných ze státního rozpočtu stanovují politici prostřednictvím běžného zákona. Přesto mezi oběma mechanismy v praxi existuje podstatný rozdíl. Poplatek je domácnostmi hrazen přímo a je předmětem intenzivní veřejné pozornosti a kontroly. Jeho změny jsou proto politicky citlivé a dochází k nim jen zřídka. Dokládá to i skutečnost, že jeho výše zůstala až do loňského roku po dobu dvaceti let nezměněna. Právě tato transparentnost zvyšuje politické náklady na případné změny a přispívá ke stabilitě financování.
Poplatek kromě toho není v přímé konkurenci s jinými výdaji státního rozpočtu. Na rozdíl od financování ze státního rozpočtu proto politici nemají silnou motivaci jeho výši upravovat, aby snížili deficit či státní dluh nebo získali více prostředků pro jiné politické priority.
Takto závažný a citlivý zásah do systému financování navíc dosud nebyl přesvědčivě věcně zdůvodněn. Není proto zřejmé, v čem spočívá jeho nezbytnost ani jaké konkrétní výhody má přinést. Na to nepřímo poukazuje také Hodnocení dopadů regulace, přiložené k návrhu zákona. To uvádí, že zvolená varianta „nebyla vybrána proto, že by měla nejnižší náklady nebo nejnižší rizika, ale proto, že nejkomplexněji odpovídá Programovému prohlášení vlády a cílovému stavu regulace“.
2. Návrh neobsahuje pojistné mechanismy proti ad hoc politickým zásahům
U modelů financování ze státního rozpočtu je klíčové, jak jsou chráněny před ad hoc politickými zásahy. V některých zemích, například v Norsku, přispívá ke stabilitě silná politická kultura, obecně však tento model vyžaduje zákonné záruky omezující prostor pro politickou intervenci.
Na tuto potřebu upozorňuje i Hodnocení dopadů regulace přiložené k návrhu zákona, podle něhož přesun financování do státního rozpočtu zvyšuje význam transparentních, zákonem stanovených a předvídatelných pravidel pro poskytování příspěvků, „aby nedocházelo k ad hoc politickému ovlivňování financování médií veřejné služby“. Návrh zákona však takové záruky neobsahuje.
Ředitelé obou veřejnoprávních médií sami žádají ústavní pojistku, ne jen slib o valorizaci, který aktuální většina může změnit jedním hlasováním. Návrh jim nevychází vstříc, a tím komplikuje dlouhodobou předvídatelnost financování. Ilustrativní srovnání: na Slovensku měla veřejnoprávní média zákonnou záruku 0,17 % HDP – vláda pod vedením Roberta Fica ji následně do tří měsíců po volbách snížila na 0,12 %. Bez jasných pojistek je každý slib jen slibem bez záruk.
3. Navrhované škrty ohrožují obsah veřejné služby
Navrhovanou částkou se financování nominálně vrací na úroveň roku 2008, resp. 2005. V reálné hodnotě se rozpočet při zohlednění inflace propadá ve srovnání s rokem 2008 na polovinu. (Pro srovnání: platy poslanců za tutéž dobu vzrostly na 1,8 násobek, rozpočty většiny ministerstev na dvojnásobek a více.) ČT a ČRo již v minulých letech kvůli inflaci a dlouhodobě nezvyšovaným poplatkům vyčerpaly rezervy a odkládaly investice, takže prostor pro další úspory je omezený. Odhady vedení obou médií hovoří o nutnosti propustit až 700 zaměstnanců. Ohroženy jsou konkrétně: sportovní přenosy, původní tvorba a filmové koprodukce, vysílání kanálu pro děti, regionální studia, vzdělávací pořady, zahraniční zpravodajská síť apod.
Zpravodajství přitom tvoří u ČT jen necelých 20 % nákladů. Škrt tak nedopadá na nejviditelnější část vysílání, ale na to nejdražší a nejsledovanější – na obsah, který komerční trh v potřebném rozsahu nenahradí.
Navrhovaná inflační doložka nebude médiím veřejné služby plně kompenzovat růst nákladů, a povede tak k jejich postupnému finančnímu oslabování. Návrh také nezohledňuje očekávaný konec daňové výjimky v oblasti DPH, což povede k dalšímu výpadku příjmů v řádu stovek milionů korun, ani omezení komerčních příjmů, které přinesla loňská mediální novela výměnou za mírné zvýšení poplatků.
4. Návrh může být v rozporu s evropským právem
Evropský akt o svobodě médií (European Media Freedom Act, EMFA) je u nás přímo závazný a účinný od srpna 2025. Jeho článek 5 vyžaduje, aby financování veřejnoprávních médií bylo přiměřené, udržitelné, předvídatelné a garantující redakční nezávislost. Financování ze státního rozpočtu bez relevantních pojistek či nečekané snížení rozpočtu jsou s těmito principy obtížně slučitelné.
Na možný rozpor s nařízením EMFA upozorňují nejen kritici zvenčí, ale i státní instituce. Riziko nesouladu výslovně zmínily u dubnového návrhu zákona také: Legislativní komise vlády, veřejný ochránce práv, Akademie věd ČR, Ministerstvo vnitra, Ministerstvo průmyslu. Návrh kritizují také Evropská vysílací unie (EBU), Reportéři bez hranic, Mezinárodní tiskový institut jako i další mezinárodní novinářské organizace.
5. Změna vyjde dráž – argument úsporami neobstojí
Vláda argumentuje, že je nespravedlivé, aby poplatek platili i lidé, kteří služby veřejnoprávních médií nevyužívají. Na tom však změna modelu financování nic nezmění: na financování veřejnoprávních médií se budou nadále podílet všichni občané. Náklady budou hrazeny z daňových příjmů státu a na jejich tvorbě se podílí celá společnost. Nejvýznamnějším zdrojem příjmů státního rozpočtu je přitom DPH, kterou platí každý při nákupu zboží a služeb bez ohledu na to, zda média veřejné služby využívá.
Současný systém navíc obsahuje sociální výjimky, například pro domácnosti s nízkými příjmy a část osob se zdravotním postižením. Pokud by bylo financování zajišťováno prostřednictvím státního rozpočtu, podílely by se na něm nepřímo i tyto skupiny prostřednictvím daní a spotřeby, stejně jako ostatní občané.
Dalším rozměrem návrhu jsou dodatečné náklady pro státní rozpočet. Stát bude muset 7,8 miliard Kč v rozpočtu někde vzít a má jen dvě cesty: buď je škrtne jinde, nebo si je půjčí. Úroky ze 7,8 mld. Kč, krytých dluhem, představují zhruba 350 až 390 milionů ročně jako čistý dodatečný náklad – tedy více než dnešnÍ náklady na výběr poplatků, které činí cca 200 milionů korun. Změna by tak nepřinesla úsporu, ale další náklad do už tak výrazně schodkového rozpočtu.
Závěr
Ve světle výše uvedených bodů se obáváme, že aktuální vládní návrh obě veřejnoprávní média destabilizuje a výrazně je oslabí v naplňování veřejné služby. Vláda bez jasných argumentů a širší společenské debaty opouští model financování, který dlouhodobě funguje, oslabuje pojistky pro nezávislé fungování klíčových mediálních institucí a vystavuje je nejistotě ohledně dlouhodobého financování. Jak upozorňují ústavní právníci, v širším kontextu jde i o oslabení médií jako „čtvrtého pilíře demokracie“, a tedy o rizikový zásah do institucionální stability a do demokratického systému brzd a protivah.
Celé stanovisko i s podpisy naleznete na stránkách Sítě pro ochranu demokracie, které je Stálá konference asociací ve vzdělávání členkou.
