Podle SKAV přijímací testy fakticky určují priority výuky v závěrečných ročnících základních škol a vytvářejí tzv. skryté kurikulum, které se zaměřuje především na přípravu na testované úlohy. To je v rozporu s potřebami dětí a také se současným i revidovaným rámcovým vzdělávacím programem pro základní školy (RVP ZV) a s důrazem, který kladou na rozvoj kompetencí a gramotností, na wellbeing dětí nebo individualizaci výuky. Nezmění-li se podoba jednotné přijímací zkoušky, budou školy při implementaci revidovaného RVP ZV v posledních ročnících základní školy narážet stále na stejné překážky.
„Po deseti letech existence jednotné přijímací zkoušky nastal čas vést skutečně otevřenou debatu o jejím smyslu, funkci a dopadech na vzdělávání. Pokud systém nezměníme, budeme za dalších deset let řešit stejné problémy – že přijímací zkouška určuje, co se děti ve škole učí, a zároveň zvyšuje nerovnosti mezi nimi,“ uvádí SKAV v odborném stanovisku.
SKAV zároveň upozorňuje, že veřejná debata se během deseti let od zavedení jednotné přijímací zkoušky soustředila především na technické nebo organizační úpravy, zatímco chybí širší diskuse o její roli ve vzdělávacím systému i o tom, jakou proměnou musí projít, aby odpovídala cílům RVP ZV nebo Strategie vzdělávací politiky ČR do roku 2030+.
Aby tato diskuse byla smysluplná, musí se opírat o data a soustředit se na hledání skutečného systémového řešení. To znamená mimo jiné odpovědět na otázku, zda má být JPZ i nadále nástrojem pro řešení nedostatku míst na středoškolských oborech, kde zájem žáků a žákyň a jejich rodičů dlouhodobě převyšuje nabídku škol.
„Deset let po zavedení jednotné přijímací zkoušky je zřejmé, že nejde jen o technický nástroj přijímacího řízení. JPZ fakticky určuje priority výuky na základních školách a její dopady nejvíce nesou děti, které nemají silné rodinné zázemí nebo dostupnou placenou přípravu. Stát by proto neměl debatovat jen o drobných úpravách testů, ale o tom, jak zajistit dostatek míst na školách a jak nastavit systém, který nebude zvyšovat vzdělávací nerovnosti,“ říká Petra Mazancová z Učitelské platformy, která je členskou organizací SKAV.
Negativní dopady systému ovlivňují nejen výuku a vzdělávací šance dětí, ale mají přímý vliv také na jejich psychické zdraví a na atmosféru ve školách.
„Skrze Gymnázium Paměti národa můžeme pozorovat přímé důsledky ‚přijímačkového šílenství‘ velmi zblízka. V den jednotné přijímací zkoušky přichází do školy vystresovaní uchazeči, někdy i s psychosomatickými projevy stresu. Studující vyšších ročníků vzpomínka na jejich vlastní přijímačkový den vede k tomu, aby přišli do školy o hodinu dříve a uchazeče podpořili – třeba dechovým cvičením, čokoládou nebo vlídným slovem. Nerozumím tomu, proč vytváříme takový systém a tlak, ve kterém jsou takováto protiopatření nutná. Nejde však jen o jeden den, který určuje vzdělávací dráhu deváťáků. Pokud děti stráví celý rok v mentálním nastavení soutěže o vysněné místo na střední škole, není snadné od září fungovat v prostředí založeném na spolupráci. Přenastavení studentů ke kooperativnímu fungování trvá často téměř celý první ročník. Debatu o smyslu a podstatě jednotné přijímací zkoušky proto velmi vítám,“ uvádí Magdaléna Benešová, ředitelka Gymnázia Paměť národa.
Zdroje pro editory:
Odborné stanovisko SKAV 10 let s jednotnou přijímací zkouškou je k dispozici zde.




