„Pokud neproběhnou strukturální reformy a školství zůstane podfinancované, důsledky nebudou jednoduše pozorovatelné. Půjde o ukázkový příklad nevyužitého potenciálu země, kdy budeme dokola diskutovat o tom, proč nedoháníme vyspělé země. Ale oproti posledním desetiletím bude to nicnedělání těžší, protože bude větší tlak na financování zdravotnictví, důchodů nebo obrany,“ řekl během diskuse Daniel Munich z think tanku IDEA při CERGE-EI.
U kulatého stolu se diskutovalo o návrhu školského rozpočtu předloženého končící vládou a o tom, zda školy ovlivní hrozící rozpočtové provizorium. Velkým tématem je podle diskutujících reforma financování regionálního školství, která si po více než pěti letech zaslouží analýzu dopadů, vliv dlouhodobých trendů, jako je stárnutí populace, na financování škol nebo revize inkluze. Závěr diskuse patřil identifikaci priorit školského rozpočtu pro další roky.
Záznam kulatého stolu je k dispozici zde.
Diskutovali:
- František Dobšík / Českomoravský odborový svaz pracovníků ve školství
- Václav Korbel / PAQ Research
- Daniel Münich / IDEA při CERGE-EI
- David Šimek / starosta města Svitavy
Moderoval: David Klimeš
Panelová diskuse byla připravena ve spolupráci s PAQ Research. Kulaté stoly SKAV a EDUin ke vzdělávacím tématům podporuje Nadace České spořitelny.
Z diskuse vybíráme:
Návrh rozpočtu pro příští rok: nejistota a (zatím) nenaplněné závazky
Končící vláda v návrhu státního rozpočtu vyhradila pro školství 280,1 miliardy. Podle odhadů organizací působících ve vzdělávání by ale na splnění vládních závazků bylo potřeba alespoň 288 miliard. Jde o vládou odsouhlasené zvýšení platů učitelek a učitelů, ale i o zvýšení rozpočtu vysokých škol, platy školních psychologů a speciálních pedagogů, se kterými školy od ledna počítají na základě novely školského zákona, o platy asistentů pedagoga v prvních třídách nebo navýšení finančních prostředků pro školy působící v sociálně znevýhodněných regionech. Navíc roste pravděpodobnost, že školy budou od ledna hospodařit v režimu rozpočtového provizoria.
Daniel Münich poukázal na to, že jsme se v posledních letech v intenzitě financování veřejného školství (podíl výdajů k HDP) dostali hluboko pod průměr Evropské unie, kam se potřebujeme dostat, pokud „máme zalátat rozpočtové díry z návrhu končící vlády“. Obrovským problémem je podle něj také vysoká míra nejistoty, včetně nejistoty, zda školy budou mít v příštích měsících dostatek prostředků například i na platy všech svých zaměstnanců.
Na tom, jak školy ovlivní možné rozpočtové provizorium, se panelisté jednoznačně neshodli. Zatímco starosta Svitav David Šimek je přesvědčený o tom, že financování ve výši letošních výdajů školám problém nezpůsobí, ostatní panelisté byli i s ohledem na řadu změn schválených v novele školského zákona opačného názoru: „Myslím, že by to byl velký chaos. Podle logiky rozpočtového provizoria by například ministerstvo školství mělo dostat peníze i na nepedagogy, ale zároveň podle jiného zákona budou peníze na nepedagogy součástí RUD. Nebudou peníze na školní psychology a speciální pedagogy, protože pro ně nebude PH max, ale zároveň končí projekty, ze kterých nejedna škola tyto pozice platí,“ upozornil Václav Korbel.
130 % pro učitele a učitelky: investice do budoucnosti, ne záruka rychlého zlepšení
Shoda napříč panelem byla na tom, že bez konkurenceschopných učitelských platů půjde kvalitu výuky zvyšovat jen obtížně. Jde ale o dlouhodobou investici, v krátkodobém horizontu změnu nepřinesou. „Je to o tom, kdo si učitelskou profesi volí, kdo v ní po absolvování studia zůstane a kdo naopak ze škol odchází,“ říká Daniel Münich s tím, že podhodnocení učitelské práce vytváří dluh, který budou splácet budoucí generace. V Česku v posledních letech učitelské platy ve srovnání s ostatními evropskými zeměmi klesají – zatímco v EU a zemích OECD dosáhnou na 90 % průměrné mzdy vysokoškolsky vzdělaných pracovníků, v Česku jsou aktuálně na úrovni zhruba 75 %. Důležitá je přitom nejen samotná výše učitelského platu, ale také důvěra v to, že se na této úrovni udrží.
Podle Václava Korbela ale zvýšení platů samo o sobě není pro zvyšování kvality výuky ve třídách postačující. „Musíme si také říct, co to znamená kvalita. Je to snížení počtu předčasných odchodů ze škol? Zlepšení výsledků v PISA testech? Protože lidé budou ptát, jakých změn jsme dosáhli díky tomu, že jsme do školství nalili miliardy. Pojmenování jasných cílů nám chybí k tomu, abychom dokázali vyhodnotit, jaký dopad měly naše intervence. Je to myslím velký dluh českého školství. Ve strategiích máme definované cíle na obecné rovině, ale nejsou operacionalizované, nedokážeme proto intervence vyhodnotit a popsat, jakou přidanou hodnotu přinesly,” podotkl analytik PAQ Research.
Reforma financování regionálního školství: je třeba analyzovat její dopady
Změna modelu financování v lednu 2019 přinesla přechod z financování „na žáka“ na financování podle odučených hodin (PH maxů). Podla Františka Dobšíka byla školami dobře přijatá. Přinesla školám více jistoty, jak se bude jejich rozpočet z roku na rok vyvíjet, a narovnala podmínky například mezi velkými a malými školami nebo mezi školami s mladším a starším pedagogickým sborem. Po pěti letech ale chybí analýza dopadů na kvalitu výuky. „Byl úkol pro ministerstvo po dvou letech reformu vyhodnotit, i protože byla nastavena velmi výhodně pro školy, umožnila jim například ve větší míře využívat tandemovou výuku nebo dělení tříd,“ upozornil František Dobšík. Revize je podle něj nutná, návrat k financování „na žáka“ by ale oporu školských odborů neměl.
Podle Václava Korbela není pozitivní přijetí této reformy překvapivé, protože rozpočty škol navýšila: „Je nutné na datech vyhodnotit, jaké to mělo dopady. Je super zavádět pedagogické inovace jako tandemová výuka nebo dělení tříd, na druhou stranu i OECD mluví o tom, že jsou to drahá opatření. Můžeme se ptát, jestli by ty prostředky nemohly být lépe využity na jiné intervence,” myslí si Václav Korbel. Revize je podle něj potřeba, nedá se ale uskutečnit bez kvalitní analýzy.
S tím souhlasí i Daniel Münich: „Dat máme dost. Jsem přesvědčený, že ani původní systém „na žáka“ ani současný systém PH maxů není buď zázračně dobrý, nebo zoufale špatný. Každý má své výhody a nevýhody a je třeba, aby byl správně nastavený, a to i tak, aby byl předvídatelný.“
Panelisté se shodli v tom, že by nové vedení ministerstva nemělo model financování měnit dříve, než bude hotová analýza jeho dopadů na kvalitu výuky.
Financování systémových změn
Nejistoty spojené s návrhem rozpočtu pro příští rok se týkají mimo jiné i financování reforem, se kterými počítají strategické dokumenty, včetně Strategie vzdělávací politiky ČR do roku 2030+. Ani výhled pro příští roky není příliš optimistický, ve střednědobém rozpočtovém výhledu vláda oznámila pokles výdajů na školství. Navíc školský terén je podle Františka Dobšíka vůči změnám naladěn negativně.
„Celkově nám chybí politická odvaha říct, že kvalitní školství není mandatorní výdaj, ale investice. Pokud chceme změnu a shodneme se na tom, že jí chceme dosáhnout například tím, že budeme mít menší třídy, kvalitnější ředitele nebo zavedeme AI do výuky, měli bychom s tím v rámci financování počítat v dlouhodobějších plánech,“ souhlasí s ním Václav Korbel.
S rostoucím tlakem na státní rozpočet, který souvisí s výdaji na obranu nebo stárnutím populace, bude těžší takovou veřejnou politiku ve školství prosadit. Navíc podle Daniela Münicha budou do dvou let zřejmě chybět evropské fondy a je jen malá pravděpodobnost, že je nahradí české zdroje: „Vyjmenovali jsme také řadu analytických úkolů, které směřují k tomu, aby se veřejná politika nejen ve školství začala dělat na základě faktů a vědy. Bohužel současné kapacity ministerstva školství, Národního pedagogického institutu nebo akademických pracovišť na to nedostačují,“ dodal expert na financování vzdělávacího systému.
Inkluze: zrušit ji by byl problém, revize parametrů je na místě
Silná politická prohlášení požadující zrušení inkluze jsou podle panelistů možná i díky tomu, že chybí daty podložená diskuse. Revize inkluze je ale téma, kterému bude třeba se věnovat. „Parametrizace asistentů pedagoga je skutečně nutná a měla ji v plánu i současná vláda, shoda na tom je skutečně napříč politickým spektrem. Platí totéž jako u modelu financování regionálního školství. Je skutečně potřeba vyhodnotit, jestli přináší očekávané výsledky, a nastavit pevné parametry,“ řekl David Šimek.
Podle Václava Korbela pro vyhodnocení dopadů inkluze zatím nejsou k dispozici relevantní data: „Pravděpodobně bychom došli k závěru, že například v řadě kontextů je asistent pedagoga výborný nástroj a v některých ne, ale protože to nemáme zanalyzováno, máme spíš náznaky. Máme příklady dobré a horší praxe, víme, co funguje v zahraničí. A to nahrává stranám, které říkají zrušit inkluzi, protože se to populisticky hodí. Kdybychom uměli dobře argumentovat proti, prostor pro tuto rétoriku by byl menší,“ podotkl Václav Korbel.
Priority pro financování školství: na co se zaměřit
„Klíčové z mého pohledu, což je pohled analytika, je zavedení identifikátoru žáka, vlastně informace o průchodu žáka soustavou. Identifikátor je zásadní pro vyhodnocování intervencí, ale zároveň je důležité zjišťovat i výsledky žáků, jak se posouvají v matematice, čtenářských dovednostech, socio-emočních dovednostech, jaký mají wellbeing. Měli bychom určit klíčové oblasti, které budeme sledovat, ne abychom znepříjemňovali školám život, ale abychom dokázali těm, kterým se třeba nedaří, dát dostatečnou podporu,“ řekl Václav Korbel.
„Pro mě je zatím prioritou rozpočet na příští rok. Aby se našly peníze na stabilizaci platů učitelů a na podpůrná opatření, která budou potřeba v průběhu roku. Trápí mě, že v navrženém rozpočtu chybí finanční program na budování škol v prstencích kolem velkých měst, kde bude problém s kapacitami. A ještě jedno téma, o kterém se moc nemluví, ale mělo by se mluvit, a to je budoucnost stravování ve školách. Velká část škol byla vybudovaná v 70. a 80. letech, technické nároky se od té doby posunuly a měly by se hledat prostředky na pořízení modernější techniky, ale třeba i snižování počtu nepedagogických pracovníků, jejichž financování převádíme na obce,” řekl David Šimek.
„Téma je udržet v dlouhodobějším výhledu financování na odpovídající úrovni, samozřejmě i v kontextu demografického vývoje. I když tato diskuse se věnuje především regionálnímu školství, už i kolegové na vysokých školách začínají pociťovat přeliv silnějších ročníků ze středních škol,“ upozornil František Dobšík.
Podle Daniela Münicha je třeba začít brát ohled na střednědobý výhled, abychom měli alespoň na rok či dva představu o tom, co chceme financovat. Zohlednit bychom měli také dlouhodobé trendy, například demografický pokles: „Je to obrovská změna, jejíž dopad bude umocněný fragmentovaností vzdělávacího systému. Bude těžké s tím něco udělat a fixní náklady spojené s údržbou poloprázdných škol spotřebují peníze, které budou chybět jinde.“
