Společně s dalšími 90 organizacemi občanské společnosti působícími napříč oblastmi veřejného zájmu jsme zaslali otevřený dopis premiérovi, vládní zmocněnkyni pro lidská práva a členům vlády. Vyjadřujeme v něm zásadní nesouhlas s přesunem lidskoprávních agend z Úřadu vlády ČR na jednotlivá ministerstva. Upozorňujeme, že takto zásadní změnu nelze provést bez zhodnocení dosavadního fungování, analýzy dopadů a otevřené odborné diskuze s dotčenými vládními radami, výbory, odbornou veřejností, občanskou společností a lidmi, kterých se tyto politiky týkají. Děkujeme Glopolis za koordinaci široké základny občanské společnosti.
V Praze dne 26. května 2026
Vážený pane premiére,
vážená paní zmocněnkyně,
vážené členky a vážení členové vlády,
jako organizace pracující v celé škále oborů a služeb občanům vyjadřujeme zásadní nesouhlas s rozhodnutím vlády přesunout od 1. července 2026 agendy lidských práv, ochrany menšin, rovného zacházení, prevence násilí, rovnosti žen a mužů aj. z Úřadu vlády na jednotlivá ministerstva. Tak průlomovou změnu není možné provést bez poctivého zhodnocení dosavadního fungování a otevřené odborné diskuze s dotčenými vládními radami, výbory, odbornou veřejností, organizacemi občanské společnosti a lidmi, kterých se tyto veřejné politiky týkají.
Na včerejší tiskové konferenci po jednání Vlády ČR zazněly informace o dílčí úpravě rozhodnutí z předešlého týdne, které zahrnovalo zrušení Odboru lidských práv a ochrany menšin. Konstatujeme, že oznámené změny základní problém neřeší. Úřednický aparát zajišťující každodenní výkon agendy, připomínkování legislativy a spolupráci s občanskou společností z Úřadu vlády odchází. Zachování koordinační funkce na papíře bez dostatečného odborného zázemí není zárukou funkčního systému ochrany lidských práv.
Vnímáme, že jde o systémový zásah do způsobu, jakým stát zajišťuje potřeby obyvatel a ochranu lidských práv, rovné zacházení, rovnost žen a mužů, práva osob se zdravotním postižením, práva dětí, romské záležitosti, práva menšin vč. LGBTQ+, prevenci násilí, duševní zdraví aj. Právě ukotvení těchto agend na Úřadu vlády umožňuje, aby ve státní správě existovalo místo, které sleduje komplexně a efektivně tvorbu a dopady příslušných vládních politik s ohledem na lidská práva, připomínkuje legislativu pohledem shora napříč ministerstvy, vytváří expertní zázemí, podporuje implementaci strategických priorit, koordinuje činnost poradních orgánů vlády a vytváří prostor pro spolupráci mezi státem, odbornou veřejností a občanskou společností.
V řadě členských států EU jsou tyto agendy vyčleněny a řízeny pověřeným členem vlády nebo silnou koordinační strukturou přímo pod premiérem či vládou – například v Irsku, Německu, Rakousku, Španělsku, Francii, Lucembursku, Dánsku, Švédsku, Finsku, Polsku, Belgii či Maltě. Oslabení zázemí při Úřadu vlády proto nejde směrem k evropské praxi posilování průřezové koordinace, ale naopak k roztříštění agend mezi resorty. Rozdělením těchto agend či úřednických týmů mezi Úřad vlády a ministerstva hrozí, že se tato systémová a nadresortní role ztratí.
Máme také obavy, že dojde k oslabení schopnosti České republiky efektivně a bezpečně čerpat prostředky z fondů EU. Programy financované z evropských fondů musí být po celé období 2021–2027 v souladu s Listinou základních práv EU a Úmluvou OSN o právech osob se zdravotním postižením. Český systém pro sledování těchto požadavků počítá u Listiny základních práv EU s rolí Úřadu vlády jako věcného garanta. Pokud zde zanikne odborná lidskoprávní kapacita, může být oslabeno posuzování dopadů programů na základní práva, řešení podnětů a stížností i schopnost vůči Evropské komisi prokazovat, že Česká republika tyto požadavky plní.
Změnou se také oslabuje schopnost České republiky plnit mezinárodní lidskoprávní závazky vůči OSN. ČR pravidelně předkládá zprávy smluvním výborům OSN a prochází Univerzálním periodickým přezkumem Rady OSN pro lidská práva. Tyto procesy vyžadují funkční vládní koordinaci, sledování doporučení a jejich promítání do praxe. Úřad vysokého komisaře OSN pro lidská práva takové struktury označuje za národní mechanismy pro implementaci, reporting a follow-up. Zrušení odborného zázemí při Úřadu vlády proto neznamená jen domácí reorganizaci, ale oslabení kapacity státu plnit závazky, ke kterým se Česká republika sama mezinárodně hlásí.
Připomínáme též argument ombudsmanů, že vznik národní lidskoprávní instituce ani instituce dětského ombudsmana nemůže nahradit roli vládního útvaru, který zajišťuje lidskoprávní perspektivu uvnitř výkonné moci, připomínkuje legislativu, koordinuje agendy napříč resorty, vytváří strategické dokumenty, sleduje plnění akčních plánů a vytváří prostor pro spolupráci se zástupci odborné veřejnosti a občanské společnosti.
Za problematický považujeme také samotný způsob přijetí rozhodnutí. Takto zásadní změna byla oznámena náhle, bez otevřené odborné a veřejné diskuze, bez zveřejnění analýzy dopadů a bez předchozího projednání s Radou vlády pro lidská práva, dalšími radami, jejich výbory a dotčenými stranami, jejichž činnosti se změna přímo dotýká.
Vyzýváme proto Vás, pane premiére, a Vládu České republiky, aby:
-
pozastavila kroky vedoucí k přesunům agend na ochranu lidských práv, rovného zacházení, rovnosti žen a mužů, práv menšin vč. LGBTQ+, práv dětí, práv osob se zdravotním postižením, duševního zdraví a spolupráce státu s občanskou společností a jakékoliv další kroky vedoucí k oslabování těchto nadresortních agend a rozdrobení expertního úřednického zázemí.
-
zveřejnila analýzu dopadů případné plánované reorganizace a předložila jasný návrh, jak budou zajištěny funkční mechanismy meziresortní koordinace a dostatečná kontinuita dosavadních agend.
-
zajistila otevřenou odbornou diskuzi s dotčenými vládními radami, výbory, odbornou veřejností, organizacemi občanské společnosti a lidmi, kterých se tyto politiky týkají.
Lidská práva nejsou dílčí agendou, kterou lze rozdělit mezi resorty bez dopadu na fungování státu. Jsou základem demokratického vládnutí, právního státu a důvěry lidí ve veřejné instituce. Lidskoprávní agenda potřebuje stabilní, odborné a respektované místo na vládní úrovni, které bude schopné chránit dlouhodobý veřejný zájem i tehdy, když je to politicky obtížné.
