Ministerstvo školství připravuje Kompetenční rámec ředitelů škol jako součást naplňování cílů strategie vzdělávací politiky, která klade větší důraz na pedagogické vedení škol. Rámec má být prvním krokem, který povede k vyjasnění toho, co od ředitele školy jako společnost očekáváme. To umožní zaměřit se ve vzdělávacím systému cíleně na to, aby ředitelé a ředitelky škol měli podmínky pro to, co rámec pojmenovává jako zásadní, tedy pro pedagogické vedení a s tím související odpovědnost za kvalitu výuky a vzdělávací výsledky dětí. Tuto odpovědnost sice ředitel školy podle školského zákona již dlouho nese, zatím ale bez jasnější shody na tom, co to konkrétně znamená.
O tom, zda může Kompetenční rámec ředitele školy (KRŘŠ) sjednotit pohled na to, co znamená kvalita v práci ředitele školy, a zda skutečně přispěje ke zlepšení výuky na školách, se diskutovalo u kulatého stolu SKAV a EDUin na téma Co přinese kompetenční rámec pro ředitele a ředitelky škol. V následujícím textu nabízíme souhrn argumentů, které během diskuse zazněly.
Odborným garantem kulatého stolu byla organizace Učitel naživo.
Záznam kulatého stolu je k dispozici zde.
O čem se mluvilo:
- Přispěje kompetenční rámec pro ředitele a ředitelky škol k potřebným změnám v českém školství? S jakým cílem ho zavádíme? (00:02:48)
- Jaká jsou s jeho zavedením spojená rizika z pohledu ředitelů a zřizovatelů škol (00:26:40)
- Jaké podmínky budou ředitelé a ředitelky potřebovat, aby mohli kompetenční rámec naplňovat (00:45:40)
- Je KRŘŠ tak, jak je navržen, relevatní pro všechny typy a velikosti škol? (00:53:30)
- Jak se změní podoba kvalifikačního „ředitelského“ studia (01:10:40)
- Je možné KRŘŠ využít jako podpůrný prostředek při konkurzech? (01:22:50)
- S čím vy z pozice svých organizací budete přispívat k posilování a rozvoji kompetencí ředitelů a ředitelek škol? (1:47:10)
Hosty kulatého stolu byli:
- Markéta Bajerová / Učitel naživo
- Klára Bezděková / Národní pedagogický institut ČR
- Matouš Bořkovec / Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy
- Štěpánka Čechová / 6. ZŠ Cheb, zastupitelstvo města Cheb
- Tomáš Pavlas / Česká školní inspekce
Kompetenční rámec má být pro ředitele a ředitelky mapou příležitostí
Pro kvalitu výuky na škole je role ředitele či ředitelky z mnoha úhlů pohledu zásadní, přesto českému školství zatím chybí standard, který by popisoval, co z profesního hlediska ředitel potřebuje, aby tuto roli mohl dobře vykonávat. Kompetenční rámec ředitele školy je pokus tuto mezeru zaplnit, shodli se diskutující. „Vznikl proto, abychom měli pokud možno srozumitelně popsáno, jaké kompetence očekáváme od ředitelů škol, aby mohli co nejlépe vykonávat svou práci,“ uvedl Matouš Bořkovec. Zní to podle něj možná samozřejmě, ale tento popis a především shoda na tom, co znamená kvalita ředitelské práce, jsou potřebné pro nasměrování profesního růstu ředitelů a ředitelek škol.
KRŘŠ zároveň nevzniká izolovaně, ale jako součást širší proměny vzdělávací politiky. Navazuje na Strategii vzdělávací politiky ČR do roku 2030+, Kritéria kvalitní školy České školní inspekce nebo Kompetenční rámec absolventa a absolventky učitelství a společně s nimi sjednocuje pohled na kvalitu vzdělávání napříč vzdělávacím systémem. „Je to další dílek do skládačky dokumentů, které jdou stejným směrem,“ zdůraznil Matouš Bořkovec. Rámec podle něj i ostatních diskutujících přispívá k tomu, aby se sami ředitelé, ale také vzdělavatelé ředitelů, zřizovatelé škol a další aktéři ve vzdělávání, mohli opírat o sdílená očekávání vůči roli ředitelů.
Nejdůležitější je podle diskutujících posun ve vnímání role ředitele, který je dán důrazem na pedagogické vedení školy. Ze čtyř částí navrženého rámce (vize a komunita školy, pedagogické vedení školy, zaměstnanci školy, jejich vedení a rozvoj, řízení školy jako instituce) se mu věnují hned tři. Kompetenční rámec posouvá chápání role ředitele od administrátora a provozního manažera k pedagogickému lídrovi, který nese odpovědnost za kvalitu výuky a výsledky žáků. „Vnímám jako obrovský přínos, že rámec akcentuje pedagogické vedení školy, protože velmi často se pozornost zaměřuje na řízení organizace a může unikat to nejpodstatnější – kvalita, kterou škola doručuje žákovi,“ uvedla Klára Bezděková.
Zároveň rámec nabízí konkrétní oporu pro to, jak očekávání, že ředitel bude ve své práci především pedagogickým lídrem, naplňovat v praxi. „Je to dokument, který doplňuje a konkretizuje stávající dokumenty. To znamená, že chceme, aby se naplňoval školský zákon, kde ředitel odpovídá za kvalitu školy, dosud se ale úplně nevědělo, jak to má udělat,“ dodává Markéta Bajerová.
Bez redukce administrativní zátěže to nepůjde
Důraz na pedagogické vedení zároveň klade na ředitele škol vysoké nároky v řadě oblastí. Podle diskutujících by neměl být vnímán jako popis toho, co má každý ředitel za všech okolností osobně naplňovat, ale jako popis toho, co by měl umět také delegovat, řídit, podporovat nebo vyhodnocovat. Je to rámec, který vymezuje prostor, ve kterém se může ředitel rozvíjet podle svých potřeb i podle potřeb své školy, a tak je třeba s ním také zacházet. „Nemá to být však dokument, který by ředitelé museli bezezbytku naplňovat, ale spíše nástroj, který mohou využít pro sebeevaluaci, pro přemýšlení o tom, kam se rozvíjet,“ poznamenala Klára Bezděková.
Tomu by měl odpovídat i způsob práce s rámcem v praxi – nepředpokládá se, že ředitel nebo ředitelka od počátku osobně naplní všechny kompetence, které rámec popisuje, ale že si je bude postupně a podle vlastních potřeb osvojovat.
Pokud mají ředitelé roli pedagogického lídra skutečně naplňovat, bude podle diskutujících nutné zásadně proměnit podmínky jejich práce – především je odbřemenit od administrativních, právních a provozních agend. Současné administrativní a provozně-pedagogické nároky na ředitele škol jsou podle Štěpánky Černé tak velké, že jim neumožňují soustředit se na to, co kompetenční rámec označuje za prioritu, tedy na pedagogické vedení školy.
Ve fragmentovaném českém školství by vytváření podmínek pro práci ředitelů a ředitelek a jejich profesní rozvoj měla být role zřizovatele, ti ale sami často nemají dostatečné kompetence pro jejich podporu, vedení či hodnocení. „Podle mě je KRŘŠ výborný nástroj, který umožní ředitelům i potenciálním uchazečům o tuto pozici udělat si přehled o tom, co se od nich očekává. Bude ale velmi těžké zkompetentnit zřizovatele škol, aby uměli pro své ředitele vytvářet takové podmínky, aby se mohli soustředit na pedagogickou práci,“ myslí si Štěpánka Černá.
Pro to, aby byl KRŘŠ skutečně živým nástrojem používaným vedením škol i zřizovateli podle Tomáše Pavlase chybí ve vzdělávacím systému někdo, kdo by práci s rámcem systematicky vyžadoval. Klíčové je podle něj hledat způsoby, jak motivovat nejen ty ředitele, kteří se v rámci už nyní poznávají, ale i ty, kteří v něm zatím nevidí přínos: „Podle našich zkušeností se nedomnívám, že zavedení standardu samo o sobě bude mít nějaký dopad. Potřebujeme ho dostat i k ředitelům, kteří se v něm dnes nepoznávají, a hledat cesty, jak přivést ředitele k tomu, aby porozuměli, že je pro ně důležité zlepšovat se v dovednostech a kompetencích, které dosud za důležité nepovažovali.“
S tím souvisí i riziko dalšího „rozevírání nůžek“, zvyšování nerovností mezi školami: zatímco část ředitelů bude rámec aktivně využívat jako další dostupný nástroj pro svůj profesní rozvoj, jiní ho mohou ignorovat. Diskuse proto zdůraznila potřebu systematické práce s rámcem napříč celým vzdělávacím systémem – včetně jeho propojení s přípravou ředitelů a ředitelek, mentoringem, hodnocením i podporou škol.
Celkově tak z debaty vyplynulo, že kompetenční rámec má potenciál stát se důležitým nástrojem změny, jeho skutečný dopad ale bude záviset na tom, zda se podaří vytvořit podmínky pro jeho naplňování – jak na úrovni jednotlivých ředitelů, tak na úrovni zřizovatelů a celého vzdělávacího systému. Měřítkem úspěchu podle Markéty Bajerové v konečném důsledku bude, zda se zavedení KRŘŠ odrazí na zlepšení vzdělávacích výsledků dětí a zmenšení rozdílů mezi školami. „Bude to ale dlouhá cesta a ještě ani nevíme, jak dopady zavedení KRŘŠ ověřovat,“ podotkla spoluautorka KRŘŠ.
Na zřizovatelích škol záleží
Během diskuse se opakovaně vracelo téma zřizovatelů škol. Bez nich se kompetenční rámec nemůže stát skutečně funkčním nástrojem změny, protože jsou to právě zřizovatelé, kdo do velké míry určují podmínky, ve kterých ředitelé pracují. Ti dnes často nemají dostatečné odborné zázemí pro to, aby dokázali ředitele systematicky podporovat v souladu s kompetenčním rámcem. „Já vnímám velkou problematiku v posunu školství ke kvalitě zřizovatelů. Vedla bych k odpovědnosti zřizovatele, pokud chce mít školu, měl by se státu zodpovídat za kvalitu vzdělávání, kterou jeho škola poskytuje,“ říká Štěpánka Černá a dodává, že bez jasně vymahatelné odpovědnosti zřizovatelů je k systémovému dopadu rámce spíše skeptická.
Kompetenční rámec by měl podle diskutujících zřizovateli sloužit jako základ pro společné plánování rozvoje školy a i profesního růstu ředitele, nikoli jako kontrolní seznam, ve kterém si odškrtá, co všechno má ředitel znát a umět. „Zřizovatelé by měli mít strategii, aby dokázali říct, to je pro nás při rozvoji školy a ředitele školy priorita, na tom budeme společně pracovat a postupně kroky naplňovat, musí to být krok po kroku, nesmí chtít všechno hned najednou,“ myslí si Štěpánka Černá.
Z pohledu zřizovatele to může být spojeno s politicky náročnými rozhodnutími. Slabé místo vidí Štěpánka Černá například v ochotě zřizovatelů spolupracovat v rámci ORP nebo regionu, které by jim umožnilo vytvořit odborné kapacity pro podporu ředitelů a zároveň převzít ve větší míře nepedagogické činnosti. V kontextu silně fragmentovaného školství tak podle ní hrozí, že sice budou k dispozici nástroje, jak ředitele podpořit, ty ale „nedotečou“ až na úroveň jednotlivých škol. Zajistit podmínky pro práci ředitele škol je ale úkolem zřizovatele, pokud chce, aby škola šlapala.
Význam role zřizovatele se naplno ukazuje také v oblasti výběru ředitelů. Právě zde mají zřizovatelé v českém systému zásadní pravomoci, zároveň ale podle diskutujících často chybí jasně formulovaná očekávání, která by vycházela z toho, jakou školu chtějí, jak ji chtějí rozvíjet, z toho by se pak mělo odvíjet, jaké kompetence má její ředitel mít. Kompetenční rámec by v tomto ohledu mohl přinést změnu – jako opora pro definování požadavků v konkurzech i pro následné hodnocení práce ředitele. Bez posílení odborné kapacity zřizovatelů a jasnějšího ukotvení jejich odpovědnosti za kvalitu vzdělávání však hrozí, že jeho potenciál zůstane i v této oblasti nevyužitý.
Prostor, který ředitel může zaplnit podle potřeb své školy
Diskuse se dotkla také otázky, nakolik je kompetenční rámec použitelný pro různé typy škol – od malých venkovských škol přes velké základní školy až po mateřské či střední školy, které se liší velikostí, strukturou i potřebami. Konkrétně například důraz na schopnost delegování a na budování širšího vedení nemusí být snadno přenositelný do prostředí malých škol s několika učiteli.
Podle diskutujících ale rámec není podrobným návodem. „Kompetenční rámec jsme se snažili napsat tak, aby byl pro všechny ředitele a ředitelky a aby ho každý mohl naplňovat v míře, která odpovídá typu školy,“ uvedla Markéta Bajerová s tím, že zkušenosti z praxe ukazují, že ředitelé napříč typy škol řeší v jádru podobné oblasti, což se promítá i do struktury rámce členěného do čtyř oblastí – vize a směřování školy, pedagogické vedení školy, práce s týmem a jeho rozvoj a řízení organizace jako celku.
„Rámec se dá uplatnit adekvátně k danému subjektu (typu školy nebo školskému zařízení) a v úvodu také dobře pojmenovává, že nedává univerzální návod, ale vymezuje prostor, který se v různých typech subjektů uplatní různým způsobem,“ souhlasila s ní Klára Bezděková.
Kvalifikační studium pro ředitele se promění už letos
KRŘŠ má být výchozím bodem v rámci širší vize systému vedení a podpory ředitelů škol, kterou ministerstvo školství představilo v minulém roce. Její součástí je i změna kvalifikačního studia, které má nově lépe odpovídat požadavkům na roli ředitele jako pedagogického lídra, jak jsou popsány v připravovaném kompetenčním rámci. Kvalifikační studium má projít změnou už od 1. července, kdy vstupuje v účinnost novela vyhlášky, která ho rozšiřuje z povinných 100 na celkem 250 hodin a rozděluje jej na dvě části. První má být určena primárně zájemcům o ředitelskou profesi ještě před vstupem do funkce, druhá ředitelům a ředitelkám, kteří již školy vedou.
Diskuse zdůraznila, že zásadní nebude jen změna rozsahu studia, ale především to, že větší rozsah umožní hlubší proměnu výuky. „Dosavadní studium mělo něco málo přes 100 hodin, během kterých se mělo zvládnout všechno – legislativa, řízení pedagogického procesu i stáže. Nebylo možné si to skutečně osvojit,“ upozornila Klára Bezděková. Nové studium by proto mělo být i díky navýšení počtu hodin postavené kompetenčně. NPI ČR navazuje při designování jeho nové podoby na zkušenosti s programem Lídr školy, který rozvíjí ve spolupráci s organizací Učitel naživo, a ve kterém podle Kláry Bezděkové klade důraz na aktivní učení, práci s reálnými situacemi, poskytování a přijímání zpětné vazby nebo využívání formativního hodnocení.
„Chtěli bychom, aby se ředitelé vzdělávali způsobem, jakým mají sami vést učení ve škole,“ popsal Matouš Bořkovec. Debata zároveň otevřela otázku načasování přípravy: podle Štěpánky Černé by pomohlo, kdyby nově jmenovaní ředitelé měli přicházet do funkce již se základní přípravou, nikoli aby si ji doplňovali až během prvních let ve funkci, kdy se zároveň musí zorientovat ve školní agendě i v tom, jak pedagogicky vést školu. Ministerstvo ale zatím s povinným předchozím vzděláním nepočítá, mimo jiné kvůli obavám ze snížení počtu uchazečů o funkci.
Vedle změny studia se zároveň proměňuje i systém podpory, zatím především pro začínající ředitele a ředitelky. Ambicí ministerstva podle Matouše Bořkovce je, aby každý začínající ředitel měl k dispozici mentora a aby zároveň získal podporu v nepedagogické oblasti prostřednictvím Středního článku podpory. Na rozvoji mentorské podpory se podílí právě Střední článek podpory, Česká školní inspekce a Národní pedagogický institut České republiky v rámci projektu KOMPAS. Vzniká tak provázaný systém, v němž kompetenční rámec určuje, co má ředitel umět, a navazující opatření – studium, mentoring i další podpora – vytvářejí podmínky, aby tyto kompetence mohl skutečně rozvíjet v praxi.
Další z konkrétních kroků, na kterých ministerstvo školství aktuálně pracuje, je aktualizace metodiky pro hodnocení ředitelů určené pro zřizovatele škol. S jejím dokončením se podle Matouše Bořkovce počítá během letních prázdnin.
