V prvním kroku je jednoznačně potřeba srovnat podmínky pro práci školních metodiků a metodiček prevence s jejich nejbližšími partnery, což jsou výchovní poradci. To je ale jen první krok, potom je třeba si položit otázku, jestli jsou tyto podmínky pro obě specializace dostatečné. Nejsou. Jde o politické rozhodnutí, podmínky pro práci ŠMP je třeba řešit systémově,“ řekl během panelové diskuse Petr Spurný, předseda vznikající Komory školních metodiků prevence ČR. Současná legislativa, včetně novelizované vyhlášky o školních poradenských službách v podobě, v jaké bude platit od 1. ledna 2026, podle něj není pro nastavení podmínek pro práci ŠMP kvalitním legislativním rámcem.
Záznam kulatého stolu, na jehož organizaci se podílela členská organizace SKAV NESEHNUTÍ, je k dispozici ZDE.
Diskutovali:
- Lenka Felcmanová / Partnerství pro vzdělávání 2030+, Society for All
- Marie Hájek Salomonová / Nevypusť duši
- Agáta Hrdličková / Gender Studies, Jules a Jim, z.ú.
- Tomáš Machalík / Národní pedagogický institut ČR
- Petr Spurný / Komora školních metodiků prevence ČR
- Alena Vlková / Pedagogicko-psychologická poradna Hodonín
Z diskuse vybíráme:
Nesoulad mezi nároky na práci ŠMP a jejich časovou kapacitou
Téma časových kapacit a toho, že neodpovídají nárokům, které na ŠMP klade současné školní prostředí, a podmínkami, které pro svou práci mají, se prolínalo celou panelovou diskusí. „Pro školní metodiky je náročné vyrovnávat se se všemi očekáváními, která jsou s jejich specializací spojená, zvládat narůstající agendu a být zároveň pedagogem a mnohdy i třídním učitelem,“ shrnula za všechny Alena Vlková, která ŠMP metodicky vede v rámci Pedagogicko-psychologické poradny Hodonín. Ve školním prostředí se přitom musí vyrovnávat s řadou nových výzev, včetně zhoršující se situace v oblasti duševního zdraví dětí a mladých lidí, hledání hranice mezi zdravým a nezdravým používáním digitálních technologií, nárůstu kyberšikany i fyzického násilí mezi žáky a žákyněmi nebo komunikaci komplikovaných témat, jako je problematika LGBTQ+.
Panelisté se shodli na tom, že pokud ŠMP nevykonává svou roli pouze formálně (a vedení školy ho nadstandardně nepodporuje), musí pro ni využívat svůj volný čas, což není dlouhodobě udržitelné. „Kapacitní vytíženost a časová náročnost pozice ŠMP je opravdu velkou výzvou. Další důležitou výzvou je fakt, že role ŠMP je ovlivňována také typem a velikostí školy nebo regionem, ve kterém se škola nachází,“ souhlasil s ostatními panelisty Tomáš Machalík.
Orientace v nabídce preventivních programů pro školy je složitá
Jednou z výzev je zajištění preventivních programů, které školy využívají v oblastech, pro které nemají vlastní odborné kapacity, a to včetně velmi aktuální problematiky prevence duševních onemocnění. Na řadě škol je právě na přetížených ŠMP, aby mezi nimi vybírali ty kvalitní. „Zvláště po covidové pandemii se rozmohlo to, čemu interně říkáme wellbeing business. Mezi dobrou praxí se hrnou vedení škol a ŠMP do e-mailových schránek každý den i tyto aktivity. Zůstat informovaný o tom, kdo jaká témata kvalitně zpracovává, je nesmírně těžké až nemožné,“ podotkla Marie Hájek Salomonová.
V současnosti vzdělávací systém nenabízí školám žádné nástroje, které by jim orientaci v nabídce preventivních programů usnadnily. Problematický systém akreditací dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků byl zrušený, nic ho ale nenahradilo. Do budoucna by školám v této oblasti mohl podle Tomáše Machalíka pomoci Checklist školní prevence, který Národní pedagogický institut ČR připravil ve spolupráci s Klinikou adiktologie 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a dalšími experty. Do budoucna se počítá také s veřejným seznamem organizací, které preventivní programy poskytují, který bude obsahovat jejich autoevaluaci na základě předem daných kritérií.
Požadavek na srovnání podmínek s výchovnými poradci
Přestože nároky na ŠMP rostou, nemají ze zákona pro preventivní práci na rozdíl vytvořený časový prostor. Dlouhodobě se sice diskutuje o narovnání podmínek s další “učitelskou” specializací ve škole, výchovnými poradci. Ti mají ze zákona o dvě hodiny týdně snížen počet hodin přímé pedagogické činnosti, ani to ale není pro činnosti, které mají obě tyto specializované pozice zajišťovat, dostatečné. Diskutující se shodli i na tom, že specializační příplatek ve výši 1500 až 2000 Kč měsíčně není při odpovědnosti, kterou ŠMP nesou, adekvátní odměnou.
„V prvním kroku je jednoznačně potřeba srovnat podmínky ŠMP s jejich nejbližšími partnery, což jsou výchovní poradci. Musíme si ale položit otázku, jestli jsou tyto podmínky pro obě specializace dostatečné,“ poznamenal Petr Spurný. Upozornil také na to, že novelizovaná vyhláška č. 72/2005 Sb., o poskytování poradenských služeb ve školách a školských poradenských zařízeních opět rozšířila povinnosti ŠMP. Nově budou odpovědní také za metodické vedení pedagogického sboru v oblasti třídnických hodin a při nastavování koncepce školy pro wellbeing. Již nyní je ŠMP z pohledu školské legislativy odpovědný za spoluvytváření preventivního programu školy, jeho koordinaci a metodické vedení svých kolegů při prevenci rizikového chování žáků a žákyň, jeho úkolem je práce s žáky a žákyněmi i třídnimi kolektivy ohroženými rizikových chováním a metodické vedení ostatních členů pedagogického sboru v těchto případech, podílí se také na zajištění komunikace s institucemi a organizacemi, které se podílejí na řešení krizových situací.
Role metodiků prevence ve škole a v rámci školního poradenského pracoviště potřebuje ukotvení a podporu
Dalším problematickým bodem je nevyjasněná role ŠMP ve škole i v rámci školního poradenského pracoviště, včetně toho, jak má spolupracovat s dalšími podpůrnými profesemi, jako jsou školní psychologové, speciální pedagogové nebo sociální pedagogové. „Pokud školní poradenské pracoviště nespolupracuje jako tým, který svou práci organizuje podle potřeb jednotlivých tříd nebo dětí a studujících, nemá ukotvené cíle pro práci školního poradenského pracoviště, můžeme přidávat hodiny a zvyšovat příplatky, ale nakonec po narovnání podmínek pro práci ŠMP a zlepšení jejich osobního wellbeingu nebude naplněná zakázka, kterou školní komunita vůči školnímu poradenskému pracovišti má,“ upozornila Marie Hájek Salomonová. Role ŠMP by podle ní měla být vymezena v kontextu konkrétního školního poradenského pracoviště – mělo by odpovídat obsazení podpůrných pozic i potřebám konkrétní školy. Této problematice se věnuje pracovní skupina Wellbeing Partnerství pro vzdělávání 2030+, které připravilo Návrh efektivního školského poradenského pracoviště (více zde).
Přemýšlení o tom, jakou roli má v rámci školních poradenských služeb ŠMP, by podle ní mělo vycházet z potřeb konkrétní školy. Návrh efektivního školského pracoviště popisuje činnosti, které by mělo školní poradenské pracoviště zajišťovat, a rozděluje je na ty, které mohou vykonávat pouze specialisté, a na to, které mohou zajistit různí členové ŠPP.
„Popsali jsme je proto, aby mohlo být v kompetenci ředitele a ředitelky školy, který má školní poradenské služby na starosti, rozdělení těchto činností podle toho, jaké specializované pozice má ve škole obsazené, jaké je složení dětí a studujících a na co se v dané lokalitě potřebuje zaměřit. Dává nám smysl, aby se to vše odehrávalo kolem konkrétního žáka, žákyně, učitele, učitelky nebo kolektivu, aby kvůli uměle nastaveným byrokratickým bariérám nevznikala slepá místa, která nikdo neošetří,“ přibližuje nové pojetí školního poradenského pracoviště Marie Hájek Salomonová. Zároveň vnímá ŠMP, kteří svou práci nevykonávají formálně, jako vysoce specializované pracovníky.
Petr Spurný připomněl, že ŠMP jako učitel bude mít mezi členy školního poradenského pracoviště vždy specifické postavení, protože je zároveň učitel. „Díky tomu vidí děti v situacích, ve kterých ho jiní členové školního poradenského pracoviště vidět nemohou. Pokud stát pro jejich práci vytvoří podmínky, může to být obrovská výhoda,“ řekl předseda Komory školních metodiků prevence ČR.
Pro týmovou práci ale v řadě škol nejsou vytvořené časové kapacity. „Potřeba týmové práce je naprosto zásadní. Ale na základních a hlavně středních školách, kde skokově přibývá problémů například v oblasti duševního wellbeingu, se členové školního poradenského pracoviště prakticky nemohou z kapacitních, rozvrhových důvodů potkat. Je pro ně náročné týmovou práci realizovat, i když cítí, že ji potřebují,“ upozornila Alena Vlková. Nároky na koordinaci a týmovou práci se přitom budou zvyšovat s příchodem dalších potřebných specialistů – školních psychologů, speciálních pedagogů, sociálních pedagogů, jejichž zaměstnávání podpořila novela školského zákona.
Vedle potřeby koordinovat práci členů školního poradenského pracoviště včetně ŠMP se panelisté shodli na tom, že pro nastavení poradenských služeb je klíčová role vedení a ředitele školy. „K tomu všemu je potřeba větší koordinace nejen shora, ale i na úrovni školy. Tam, kde se to už dnes daří, je to často založené na vnitřní motivaci lidí, kteří se této práci věnují, ale na to v systému nemůžeme spoléhat,“ podotkla Marie Hájek Salomonová.
Úkolem ředitele či ředitelky školy je také udělat z poradenských služeb nebo školní prevence téma nejen pro členy školního poradenského pracoviště včetně ŠMP, ale pro celý pedagogický sbor. „Je důležité jak vedení školy zvládne komunikovat zajištění školních poradenských služeb jako sdílenou odpovědnost všech lidí ve škole. ŠMP by na všechno neměl být sám, když do školní prevence nejsou zapojení další pracovníci školy, je to neefektivní a u aktivních ŠMP to vede k frustraci a pocitu zmaru, protože tohle nikdo sám vybojovat nemůže,“ řekla Lenka Felcmanová. Na místě je podle ní i větší podpora tohoto tématu v rámci připravovaného vzdělávání ředitelů škol.
Profesní podpora a potřeba výměny zkušeností
Vedle času na zajištění prevence a řešení krizových situací ve škole potřebují ŠMP i další profesní podporu. Dokončována je aktualizace vzdělávání ŠMP, v němž by měl být větší důraz kladený na nespecifickou primární prevenci, tedy na podporu dovedností a kompetencí zaměřených na předcházení rizikovému chování.
Potřebný je prostor pro profesní rozvoj, který by jim umožnil sledovat trendy a dobrou praxi v oboru a mít přehled o na datech založených a výzkumem ověřených přístupech k prevenci. V tomto ohledu nemají podle Aleny Vlkové ŠMP zajištěné ani základní podmínky. Další výzvou je zlepšení metodické podpory, která je současně příliš rozsáhlá a také částečně zastaralá. „Je potřeba zvažovat funkčnější přístup ke sdílení ověřených informací o tom, kam mají ŠMP napínat své omezené síly a časové kapacity,“ řekla Alena Vlková.
Za nezbytnou považují panelisté také supervizi a podporu pro fungování podpůrných skupin a výměny zkušeností mezi ŠMP v regionech, kde působí. Čas na supervizi i na profesní rozvoj by měli mít v rámci nepřímé pedagogické činnosti, tedy ne po večerech nebo o víkendech, jak se nyní podle zkušeností diskutujících často děje. Zejména u financování supervize je ale třeba vzít v úvahu i náklady s ní spojené. „Je to mimořádně nákladné opatření, které je obtížné zajistit průběžně a v potřebné kvalitě,“ upozornil Tomáš Machalík.
Nějaká forma sdílení zkušeností je podle panelistů nezbytná, ať už ve formě supervize, nebo podpory společného vzdělávání a síťování ŠMP v území. „Připravovat sám strategický plán prevence pro školu je nadlidský úkol, lépe to jde, když se může inspirovat od ostatních. Pomůže, když bude školní poradenské pracoviště podporovat spolupráci uvnitř školy, ale velmi pomůže i to, když se ŠMP v území budou setkávat a sdílet,“ myslí si Marie Hájek Salomonová.
Riziko vidí panelisté také v přenesení financování dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků na zřizovatele škol, často malé obce bez odborných kapacit.
Síťování školy s podpůrnými službami v okolí je cesta
Další systémovou výzvou pro školní prevenci je podle panelistů i to, že školy často suplují nedostatek sociálních služeb nebo zdravotnických služeb v okolí. „V praxi často vidím situace, kdy ŠMP supluje nedostatek specializovaných služeb v okolí. Konkrétně například ŠMP nebo školní psycholožka supluje v řadě škol podporu pro žáka nebo žákyni, kteří podstupují tranzici a měsíce čekají na vyšetření na sexuologii nebo psychologii. Jejich práce může narůstat do nekonečna,“ upozornila Agáta Hrdličková.
V řadě ohledů mají výjimečné postavení, protože jsou na rozdíl od jiných institucí s dětmi v každodenním kontaktu a mohou pomoci identifikovat problémy dříve, než se vystupňují. Poté je řešení i ekonomicky náročnější, což je podle panelistů další argument pro posílení školských poradenských pracovišť, včetně kapacit ŠMP. Zároveň je třeba rozlišovat mezi problémy, které jsou řešitelné uvnitř školy a které její možnosti přesahují. Pro tyto případy musí mít škola vybudované kontakty na dostupné služby ve svém okolí. „Není to nutné jen u závažných případů typu ohrožených dětí, ale například i u specifických potíží, které se objevují méně často a není možné, aby pro ně měla každá škola specialistu nebo aby to ve chvíli, kdy je to potřeba ve škole řešit, ŠMP nebo jiný člen pedagogického sboru načítal po nocích,“ řekla Marie Hájek Salomonová.
Síťování s dalšími službami v okolí školy by mohlo napomoci odstranění specifických bariér v legislativě, které mají chránit dítě, ale místo toho znemožňují sdílení důležitých informací a komplikují tak pomoc dítěti. „Je například kontraproduktivní, když se škola nedozví, že dítě bylo umístěno do ZDVOPu (Zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc – pozn. red.) a řeší absenci dítěte,“ poznamenala Lenka Felcmanová.
Spolupráce s neziskovými organizacemi naráží na limity
Jednu z klíčových rolí při podpoře škol při řešení méně častých problémů mohou hrát neziskové organizace. „Dokud nebudou mít školní poradenská pracoviště výrazně větší časovou dotaci na práci, mohou vykrýt mezery v informovanosti o specifických tématech, které jeden člověk všechna obsáhnout nedokáže,“ poznamenala Agáta Hrdličková. Spolupráce mezi školami a neziskovými organizacemi ale nyní podle ní naráží a do budoucna bude narážet na větší finanční limity než dříve – podfinancované školy a podfinancované neziskové organizace stále obtížněji nacházejí projektové financování.
Špatnou finanční situaci zejména malých škol škol při zajišťování školní prevence potvrzuje i Alena Vlková: „Jsme schopni předávat ŠMP informace o kvalitních programech, metodikách nebo pomůckách, pak ale například malé školy narážejí na to, že na to nemají rozpočet.“
Jaké opatření by mělo největší okamžitý dopad na kvalitu školní prevence?
Při odpovědi na tuto otázku se diskutující shodli na tom, že prioritou je vyhradit ŠMP čas, aby se školní prevenci mohl věnovat průběžně a mohl se vedle zajištění preventivních programů a řešení krizových situací věnovat na úrovni školy každodenní nespecifické prevenci. Totéž platí i pro pedagogicko-psychologické poradny, které by podle Aleny Vlkové potřebovaly více prostoru, aby mohly ŠMP metodicky vést, podporovat jejich profesní růst a síťování. Prioritou je také zajištění supervize, kterou panelisté vnímají jako nástroj k profesnímu růstu i zajištění osobního wellbeingu ŠMP. „Je důležité vnímat školu nejen přes dítě, ale také jako pracovní prostředí, podporovat bezpečné klima pro vyučující, na to se někdy zapomíná,“ uzavřela diskusi Agáta Hrdličková.
