„Je to relevantní názor, ale bez aspirace to nedokážeme ani za deset let. Právě ministr školství je tu od toho, aby takové výzvy akcentoval. Není to něco, co by se nám technicky a organizačně hodilo, ale zároveň je relevantní ptát se, co potřebujeme pro děti, i když toho teď možná nejsme stoprocentně schopní. Nemáme si dávat málo ambiciózní cíle,“ řekl v diskusi Ivo Jupa, ředitel Národního pedagogického institutu ČR, který zajišťuje přípravu nového kurikula.
Zářijový Kulatý stůl SKAV a EDUin se zabýval tématem Jak v novém kurikulu smysluplně a efektivně nastavit výuku cizích jazyků? Záznam panelové diskuse, která se soustředila především na kvalitu výuky a na to, zda zvažované změny mohou přispět ke zvýšení jazykové kompetence dětí, je nyní k dispozici na youtube SKAV.
Cílem kulatého stolu bylo hledat odpovědi na otázky:
- Učíme cizí jazyky efektivně?
- Jak zlepšit jazykové kompetence žáků a žákyň základní školy? Přispěje k tomu navrhované zavedení povinné výuky cizích jazyků od 1. a 6. třídy?
- Potřebujeme povinný další cizí jazyk v kurikulu pro ZŠ? Je požadovaná výstupní úroveň vhodně zvolená?
- Na základě jakých dat rozhodujeme o změnách ve výuce cizích jazyků?
- Jaké systémové kroky je třeba učinit k podpoře kvality jazykového vzdělávání a zlepšení kompetencí dětí v této oblasti?
Panelové diskuse se zúčastnili:
- Sylvie Doláková / AMATE
- Miroslav Janík / Pedagogická fakulta MU
- Ivo Jupa / Národní pedagogický institut ČR
- Petra Mazancová / Učitelská platforma
- Jiří Nantl / Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy
- Eva Tučková / Česká školní inspekce, zástupkyně ČR ve správní radě Evropského střediska pro moderní jazyky
Moderovala:
- Dana Ticháčková / Učitelská platforma
Angličtina od 1. třídy
Jiří Nantl během diskuse opakovaně upozornil, že ministerstvo školství považuje zavedení povinné angličtiny od 1. třídy za parametrickou změnu – už nyní se podle něj anglicky učí polovina prvňáků a ve 2. třídě je to už zhruba 60 % žáků a žákyň. Tam, kde si rodiče mohou vybírat mezi školami, je pak angličtina od 1. třídy jedno z nejdůležitějších kritérií pro rodiče, což podporuje selektivnost.
Z pohledu dítěte na povinnou angličtinu podle panelistů v 1. třídě brzy není. „Otázka není od kdy, ale do kdy nejpozději. Nejlepší vývojová oblast, kdy jsou děti otevřeny příjmu řečových podnětů je prvních sedm let života,“ řekla k tomu Silvie Doláková s tím, že ideální by bylo začít s angličtinou od posledního roku v mateřské škole. Věku ale musí odpovídat charakter výuky, z dlouholeté lektorské praxe na školách ale může říct, že tomu tak na mnoha školách není. „V prvních ročnících by měli být nejlepší učitelé schopní jazyk skutečně používat, nabídnout ho, děti jím obklopit. Děti se nepotřebují drtit gramatiku a slovíčka, když vidí, jak jazyk funguje, převezmou ho, imitují situace, se kterými se setkávají,“ upozorňuje Silvie Doláková.
S tím, že změnit nastavení pedagogů, kteří učí jazyk přes gramatiku a slovíčka celý svůj profesní život, je podle ní obtížný úkol s ní souhlasí Petra Mazancová, sama učitelka angličtiny na střední škole. „Učitel preferující komunikační přístup k výuce naráží na ekosystém tvořený maturitou odtrženou od reality i na kolegy, pro které výuka jazyka znamená, že se žáci učí slovíčka a gramatiku,“ upozornila.
Námitkou proti zavedení povinné angličtiny od 1. třídy jsou nedostatečné kapacity škol a nedostatek učitelů. „Rozumím tomu, že by mnoho lidí preferovalo, aby nejdříve nějaký stav nastal, a teprve pak se z něj stal standard. Tímto způsobem se ale těžko dosahuje posunu,“ okomentoval to Jiří Nantl. Upozornil také na to, že Rámcový vzdělávací program (RVP) je zakázku státu, jak má vypadat vzdělávání, a že spolu s tím, jak je náš ekonomický model vystaven stále většímu tlaku, narůstá mezi politickou reprezentací pocit urgentnosti.
Další cizí jazyk
Za nesmyslný označil Miroslav Janík argument, že výuka dalšího cizího jazyka (DCJ) s výstupem na úrovni A1 děti může přetěžovat. „Nedává to smysl z hlediska fungování mozku, ani srovnávací studie OECD neukazují, že by výuka dalšího cizího jazyka zhoršovala výsledky v prvním jazyce. Není to otázka přetěžování, ale kvality a způsobu výuky, a to nemá nic společného s tím, jestli je další cizí jazyk v RVP povinný, nebo ne. O přetěžování můžeme mluvit, pokud učitel každý týden testuje, že se žáci naučili třicet nových slovíček,“ řekl Miroslav Janík. K představě, že výuka DCJ děti přetěžuje, podle panelistů přispívá v českých školách běžný „gramatický“ přístup k výuce. „U DCJ je problém i stavovský. Máme oficiální představu, že smyslem je nechat děti nahlédnout do kultury spojené například s němčinou, ale konkrétní učitel chce učit „plnohodnotný“ předmět,“ podotkl Jiří Nantl.
Zda se DCJ bude nebo nebude učit povinně, je součást zadání státu o tom, co se děti mají naučit. V této souvislosti Miroslav Janík upozornil na to, že oslabování výuky DCJ neodpovídá směřování ostatních evropských zemích – tím není orientace na angličtinu, ale akceptace vícejazyčnosti. Na Slovensku vedlo zrušení povinné výuky DCJ pouze k tomu, že se ho učí méně dětí – vliv na zlepšení angličtiny to podle něj nemělo žádný. Silvie Doláková se přiklání k dobrovolnosti s ohledem na malou motivaci dětí začít se učit jazyk učit ve věku puberty – nutit žáky a žákyně učit se DCJ, když do toho nemají chuť, považuje za plýtvání potenciálem.
Změna mindsetu učitelů
Další otázkou spojenou s výukou cizích jazyků je její kvalita a efektivita. „Poctivě musím říct, že nevíme, takovou analýzu nemáme,“ říká Miroslav Janík. Ze zpráv České školní inspekce (ČŠI) podle Evy Tučkové vyplývá, že efektivita výuky na 1. stupni je vyšší, detailnější představu o jazykových kompetencích na konci základního vzdělávání si budeme moci udělat díky příští mezinárodnímu šetření PISA, jeho výsledky ale budou zveřejněny zhruba v době, kdy podle revidovaného RVP začnou učit povinně všechny školy.
Na tom, že bez změny přístupu k výuce dokument nebude mít sám o sobě vliv na to, jak žáci a žákyně základní školy ovládnou angličtinu i DCJ, se panelisté shodli. „Pořád učíme gramatickou cestou. Kolegyně má dceru ve třetí třídě, má angličtinu první rok a třetí týden psala písemku na dny v týdnu. Opravdu? Zajímalo by mě, co uděláme, aby učitelé angličtiny i DCJ, kde máme stejný problém, učili děti mluvit,“ říká Petra Mazancová. Připomněla zároveň tlak sborovny na učitele, kteří učí komunikační metodou – tedy jinak než je většinové nastavení, kdy „testujeme a nemluvíme“. Zároveň ale upozornila, že na to, jak učitelé učí, má velký vliv společnost, příprava učitelů i to, jakou dostávají podporu v době, kdy už působí na školách.
Silvie Doláková je lektorkou výuky angličtiny a její pohled na současný stav není optimistický. V řadě škol podle ní standard výuky nastavují kantoři, „kteří se v 90. letech v dospěláckých kurzech rychle učili jazyk a dospělácké techniky přenesli do škol. Teď ovlivňují nové, nadějné absolventy.“ Problém je také současná podoba profesního vzdělávání stávajících učitelů. „Při transferu inovací dochází k efektu, který známe už od 80. let. Absolvent učitelského oboru se naučí něco nového, ale skončí většinou u toho, co sám zažil nebo jak to dělají na škole, kde učí. Rozhodující je další vzdělávání učitelů, které by mělo navazovat na přípravné vzdělávání,“ myslí si Miroslav Janík.
Upozornil ještě na jedno specifikum české diskuse o kvalitě vzdělávání, a totiž na spojování diskuse o kurikulu a kvalitě výuky. „Máme systém postavený imputově. Zatímco jiné země řeší standardy výuky, u nás je RVP jediný způsob, který systém má k ovlivňování toho, co se děje na školách,“ říká Miroslav Janík.
Zakázka na změnu ve vzdělávání pedagogických pracovníků by podle Jiřího Nantla měla navazovat na revizi RVP a měla by usilovat o systémového zavedení kompetenčního modelu. „Velkou část práce musíme odvést uvnitř. Stát musí napřít síly napříč vzděláváním budoucích i stávajících učitelů. Intervence musí být nepochybně velmi sladěná s pojetím RVP, což je obecný problém,“ řekl během diskuse. Opřít se mohou i o závěry ČŠI. „Dlouhodobě upozorňujeme na potřebu, aby se výuka cizích jazyků proměnila po stránce metod i celkového přístupu k jazykům,“ podotkla Eva Tučková. O důrazu na audioorální stránku jazyka podle ní není vůbec diskuse.
Angličtina jako jazyk, kterým se učí jiné předměty
Usilovat bychom měli také o to, aby se cizí jazyky staly komunikačním nástrojem i v jiných předmětech. „Cizí jazyk by neměl být jeden z vyučovaných předmětů, v ideálním případě je to komunikační prostředek, který se běžně používá. Proč by si žáci například nemohli v angličtině procvičovat sčítání, zpívat anglické písničky. Propojit se to dá, ale potřebujeme učitele, kteří jsou na to připravení,“ říká Silvie Doláková. Doporučila by, aby vysoké školy při přípravě učitelů kladli důraz na znalost angličtiny, což nyní nedělají.
„Dnešní učitelé ve věku kolem 35 let už vpodstatě všichni maturovali z angličtiny a měli by mít předpoklady vést výuku ve svém předmětu v angličtině minimálně na úrovni B2,“ myslí si Eva Tučková. S tím, že úroveň B2 pro výuku metodou CLIL stačí, s ní souhlasí Petra Mazancová, většině českých učitelů pro to ale chybí sebevědomí: „Učitel pak musí vycházet z toho, že dělat chyby je v pořádku. Pro děti je neuvěřitelně přínosné, když vidí, že učitel sice nemá angličtinu bez chyb, dokáže ale sdělit, co potřebuje. Je to velká změna v mindsetu a nejsem si jistá, že jsme na to připraveni.“
Změny RVP na poslední chvíli
Diskuse o změnách ve výuce cizích jazyků začíná v době, kdy finišují práce na novém kurikulu. „Zpracováváme několik variantních možností, abychom byli připraveni, až dojde k rozhodnutí,“ řekl Ivo Jupa s tím, že ministrův vstup do přípravy i v této fázi je relevantní, i když to s sebou nese značné nároky na expertní tým. NPI pomáhá, že na rozdíl od jiných oblastí existuje pro cizí jazyky propracovaný mezinárodní standard pro cizí jazyky, ke kterému tvůrci kurikula mohou přihlížet, a také původní zadání pro revizi kurikula, které počítalo s 30 % disponibilních hodin. V jedné z variant, které NPI zvažuje, je proto „sáhnout do disponibilních hodin“. V současné době se NPI soustředí na tvorbu samotného kurikula a na „přípravu kapacit, které budou po dokončení práce na kurikulu dedikovány pro implementaci.“
„Z mého pohledu je RVP nedůležité, dokud nezměníme mindset učitelů. Můžeme do něj napsat cokoli, ale dokud učitel nebude rozumět tomu, co je výstup, co je kompetence a že to nemusíme ověřovat na tom, že žák vyjmenuje provincie Kanady a umí anglicky pojmenovat zvířata, která žijí v Austrálii, ke změně nedojde. To je práce s učiteli, kterou dlužíme jim, dlužíme si ji jako společnost a dlužíme ji především dětem, které vzděláváme,“ zdůraznila nejen důležitost implementace revidovaného kurikula Petra Mazancová.
