Členské organizace SKAV chtějí prostřednictvím tohoto stanoviska vyjádřit znepokojení nad tím, jakou formou jsou v současné době realizovány výstupy RVP související s tématem výchovy k obraně státu. Metodická podpora, která se pedagogům pro širší uchopení tématu dostává, je nedostatečná. Považujeme navíc za vysoce rizikové, jakým způsobem jsou v této souvislosti armádou či dalšími subjekty realizujícími program Přípravy občanů k obraně státu (POKOS) ve školách prezentovány zbraně a zacházení s nimi. SKAV v tomto směru oslovil vedení obou dotčených rezortů (školství i obrany), ale obdrželi jsme reakce, které naše pochybnosti, které uvádíme v tomto stanovisku, nijak nevyvrací.
V roce 2013 došlo k revizi Rámcových vzdělávacích programů pro základní vzdělávání (RVP ZV), v rámci které byly mimo jiné zařazeny i otázky obrany státu. Dle veřejných informací se tato problematika dostala do RVP ZV na podnět Ministerstva vnitra a Ministerstva obrany ČR, aniž by k tomu proběhla širší odborná diskuze. Nové výstupy týkající se zmíněného tématu se objevují zejména ve vzdělávací oblasti Člověk a společnost (2. stupeň ZŠ), nasedají přitom na formulace, které v RVP ZV již byly zakotveny. Ve vzdělávací oblasti Člověk a jeho svět (1. stupeň ZŠ) došlo k revizi v daném tématu pouze na úrovni jednoho výstupu, propojeného výhradně s mimořádnými událostmi nevojenského charakteru. Z revize Rámcových vzdělávacích programů vyplývá pro pedagogy povinnost začlenit do výuky nová témata, se kterými dosud nepracovali. Měli by tedy dostat podporu pro to, jak zacházet s problematikou obrany státu ve výuce – jak ji žákům přiblížit a naplňovat definované výstupy v celé jejich komplexitě. V současnosti se jim této podpory dostává téměř výlučně ze strany Ministerstva obrany, navíc zaměřené pouze na ohraničené části RVP ZV týkající se obrany státu.
Ministerstvo obrany k tomuto účelu využívá program POKOS (Příprava občanů k obraně státu), který vychází z Koncepce přípravy občanů na obranu z roku 2012. Ten nabízí školám informační podporu v podobě příručky a seminářů dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků. Příručka má podobu teoretické publikace, která seznamuje s mezinárodními organizacemi, bezpečnostním prostředím, krizovými stavy, institucemi Armády ČR či aktivními zálohami. Ačkoli výstupy definované v RVP ZV odkazují i k řešení krizí nevojenského charakteru, autoři příručky je do jejího obsahu nezahrnují. V úvodu příručky se uvádí, že tyto aspekty jsou “řešeny v jiných materiálech zabývajících se nevojenskými aspekty přípravy člověka na mimořádné události,” pedagogové se ale bohužel nedozvídají, které materiály to jsou. Podobná situace je i se semináři DVPP, které MO připravuje v jednotlivých krajích prostřednictvím Krajských vojenských velitelství. Prezentovaná náplň kopíruje informační příručku, nejedná se o metodický seminář a není diskutováno, jakými cestami témata do výuky začleňovat.
MO nabízí rovněž programy pro školy, které v rámci POKOSu zajišťují složky Armády ČR. Je na nich uváděno, že se jedná o cestu k doplnění a zatraktivnění výuky, nabídka je pojmenována jako Prezentace Armády ČR na školách, nikoli jako vzdělávací program. Tomuto pojetí odpovídá i charakter akce. Na výstupy v rámci RVP ZV reaguje spíše selektivně a dotázaní realizátoři programů nás informovali, že žádnou pedagogickou průpravou a vzděláváním neprošli, neprobíhají supervize realizovaných programů. Na akcích navíc dochází k zařazení prvků, které lze považovat za rizikové – prezentaci zbraní dětem a k jejich manipulaci se zbraněmi, k nácviku střelby z laserové zbraně.
Žádný typ nabízené podpory pro pedagogy v současnosti neposkytuje dostatečně kvalitní zázemí pro naplnění nově zařazených výstupů RVP ZV. Formulace v RVP ZV zahrnují širší rámec, který ale není prostřednictvím armádou realizovaných programů reflektován a není tedy možné je považovat za dostatečné. Ve školách je tak prezentována armáda jako jediný garant bezpečnosti a opomíjí se diplomacie a mezinárodní dohody jako cesty ke konstruktivnímu řešení problémů anebo jiná pojetí bezpečnosti (např. podpora informační gramotnosti). V nastíněných realizacích chybí hledání cest, kterými bychom mohli potenciálním konfliktům zcela předcházet a kterými bychom naši pozornost obrátili k příčinám problémů namísto řešení jejich důsledků.
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, které za Rámcové vzdělávací programy pro jednotlivé vzdělávací stupně odpovídá a které schválilo jejich revizi, v tuto chvíli neposkytuje pedagogům žádnou podporu pro naplňování revidovaných výstupů. Není přitom ani jasné, v jakou chvíli lze daný výstup považovat za splněný a kdo je oprávněn jej realizovat. Takovéto upřesnění je nutné i s ohledem na to, že armádní programy některé části výstupů zcela pomíjí. Rovněž je nezbytné vyjasnit pozici rodičů a jejich možnosti vyjadřovat se k přítomnosti armádních složek na školách.
Členské organizace SKAV vyjadřují pochybnost nad tím, nakolik tento program, který je aktuálně uplatňovaný na českých školách, vznikl ve spolupráci s pedagogickými odborníky a jak je možné, že na školách probíhá výše uvedeným způsobem, když např. programy specifické primární prevence (např. programy o drogách) mají velmi složitý proces certifikace, supervize atd. Jak je možné, že se ve školách realizují aktivity se zbraněmi a neplatí pro ně žádná omezení? Z dostupných zdrojů není rovněž zřejmé, jakým způsobem probíhá kontrola a vyhodnocování dopadu na žáky.
Členské organizace SKAV podepsané pod tímto stanoviskem:
AISIS, Asociace lesních mateřských škol, Asociace pro domácí vzdělávání, Asociace předškolní výchovy, Asociace učitelů občanské výchovy a společenských věd, Asociace waldorfských škol ČR, Česká asociace mentoringu ve vzdělávání, Česká odborná společnost pro inkluzivní vzdělávání, Člověk v tísni, o. p. s., Institut pro podporu inovativního vzdělávání, JA Czech, Jednota školských informatiků, z. s., JOB, Jules a Jim, Kritické myšlení, NaZemi, Projekt Odyssea, Síť středisek ekologické výchovy Pavučina, z. s., Montessori ČR, z. s., Step by Step ČR, TEREZA, vzdělávací centrum, z. ú., a Ústav pro studium totalitních režimů.