Šanci na úspěch má podle panelistů také díky tomu, že je dnes možné navázat na předchozí práci odborníků i zkušenosti ze zahraničí. „Můžeme se poučit z minulosti a navázat na reformu přípravy učitelů, kde se osvědčila široká spolupráce institucí a organizací,“ uvedl Matouš Bořkovec.
O čem se mluvilo:
- Jak by měl ideální kariérní systém (KS) vypadat (od 00:01:40)
- Jak zajistit, aby KS získal podporu školského terénu (00:31:38)
- Jak na KS navázat další vzdělávání pedagogických pracovníků (00:46:40)
- Bylo převedení ONIV včetně prostředků na vzdělávání učitelů a učitelek krok správným směrem? (1:06:19)
- Je kariérní systém investice, která se státu vyplatí? (1:29:30)
- Je možné během příštích čtyř let KS zavést do praxe? (1:35:50)
- Co by měl být první krok v jeho přípravě? (1:49:50)
Hosty kulatého stolu byli:
- Matouš Bořkovec / Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy
- František Dobšík / Českomoravský odborový svaz pracovníků školství
- Karel Gargulák / PAQ Research
- Kateřina Konrádová / Učitel naživo
- Pavel Mentlík / Asociace děkanů pedagogických fakult ČR
Šanci na úspěch má nejen díky tomu, že se na jeho zavedení shodnou vládní i opoziční politické strany, lépe připraven je na jeho přijetí podle hostů kulatého stolu celý vzdělávací systém. Na rozdíl od neúspěšného pokusu o zavedení kariérního řádu z roku 2017 například je možné opřít o standard učitelské práce, jak jej pojmenoval Kompetenční rámec absolventa a absolventky učitelství nebo připravovaný kompetenční rámec pro ředitele a ředitelky škol (více zde). „Můžeme se poučit z toho, co se dělo dříve a navázat na kolegy, kteří na tom hodně pracovali před deseti lety. Můžeme se inspirovat ze zahraničí a navázat na spolupráci, která se daří například v reformě přípravy učitelů. Na ní se podílela řada institucí a organizací. Víme přitom, že právě institucionální spolupráce různých aktérů je v zemích s kvalitním vzděláváním klíčová,“ uvedl Matouš Bořkovec.
Prvním úkolem je shoda na cílech a nastavení procesu
Přemýšlet v tuto chvíli o konkrétní podobě KS je podle diskutujících zatím předčasné. Nejen že zatím není na stole konkrétní politické zadání, chybí ale i shoda v rámci odborné veřejnosti. „Představy o tom, co KS je nebo může být, mohou být překvapivě rozdílné. Pro někoho to může být zejména změna platových tabulek, pro nás v Učiteli naživo je to na prvním místě o průběžném rozvoji učitelů a učitelek v průběhu jejich kariéry a až na druhém místě o pojmenování kariérních stupňů nebo pozic,“ otevřela diskusi Kateřina Konrádová.
Optika profesního rozvoje je ale podle Františka Dobšíka idealizovaný koncept, pokud nepůjde ruku v ruce s reálnou finanční a kariérní perspektivou.
Karel Gargulák zdůraznil naopak organizační a řídicí roli KS a to, že bychom ho neměli zvažovat jen v kontextu profesního vzdělávání. „Jde o to dát učitelům profesní perspektivu, ne používat kariérní řád pouze jako bič na to, aby se zlepšovali ve své práci, ale aby se mohli posouvat v odpovědnosti, kterou za vzdělávání dětí a kvalitu výuky ve škole i v regionu nesou. Kariérní systém má být spojený s perspektivou kariérního posunu spojeného s popisem standardů spojených s různými kariérními cestami, například s cestou k rolím ve vedení školy, k rolím mentorů, lídrů profesních učících se komunit nebo v profilaci v pedagogické specializaci,“ řekl Karel Gargulák. S tím souvisí i to, že by postup v rámci KS neměl být povinný, měl by vždy existovat mechanismus opt-out (možnost nevyužívat KS) pro učitele, kteří se v rámci KS posouvat nechtějí.
Matouš Bořkovec shrnul tři hlavní cíle kariérního systému ze svého pohledu jako: posílení profesního růstu učitelů, vytvoření perspektivy pro ty, kteří chtějí pracovat s kolegy v roli mentorů nebo se chtějí posunout do dalších rolí s větší odpovědností v rámci vzdělávacího systému, a také posílení diskuse o kvalitě učitelské práce.
Silným tématem byla otázka jak zajistit, aby KS nebyl formalistní a nevedl k mechanickému odškrtávání kritérií. „Učitel, který se má stát například mentorem, musí umět prokázat své profesní kvality, například prostřednictvím hospitací, portfolia nebo práce žáků,“ řekl Pavel Mentlík. KS podle něj musí vycházet především z toho, co se skutečně děje ve třídě s žactvem.
Potenciál posílit kvalitu vzdělávání i nabídnout další perspektivu v oboru vyučujícím a stabilizovat učitelskou profesi podle Františka Dobšíka může kariérní systém pomoci podpořit začínající učitelky a učitele, kteří se cítí demotivovaní tzv. věkovým automatem, kdy zvyšování platu dominantně závisí na počtu „odučených“ let. „Začínající učitelé vnímají negativně věkový automat. Pokud je chceme motivovat a udržet v systému, musí existovat možnost zlepšení platu dříve než za dvacet nebo třicet let,“ potvrdil Pavel Mentlík.
Diskutující zároveň upozornili, že úspěch bude záviset na přijetí KS vyučujícími. Podle Pavla Mentlíka šance na zavedení funkčního KS limituje neexistence silných profesních asociací, případně profesní komory, která by převzala KS a jeho rozvoj za svůj.
I když je diskuse o tom, jak má kariérní řád vypadat, teprve na začátku, je o co se opřít. Je tu i česká zkušenost z let 2012 až 2017 (více zde) i zahraniční zkušenost (opakovaně byla zmíněna zkušenost Slovenska, kde KS funguje už dvacet let nebo z Estonska či Singapuru).
Jak to udělat, aby kariérní systém přijali vyučující
Úspěch KS nebude podle diskutujících záviset jen na finální podobě opatření, ale především na způsobu řízení změny, srozumitelně formulovaných cílech změny, na zapojení terénu a na dobře vedené komunikaci. Zásadní je přitom participace učitelů a učitelek už ve fázi přípravy KS. „Jde nejen o to, jak bude kariérní systém vypadat a do jaké míry bude motivační, ale také o samotný proces jeho vzniku – zda bude transparentní, jak do něj budou zapojeni důležití stakeholdeři a jak bude komunikovaný,“ uvedla Kateřina Konrádová.
Význam jasně definovaných cílů a řízení procesu zdůraznil také Matouš Bořkovec. „Bod jedna je způsob řízení reformy a participace učitelů. Klíčové je jasné vymezení cílů, srozumitelný způsob zapojení a srozumitelná komunikace,“ popsal. Zároveň zdůraznil princip dobrovolnosti: „Není to pro každého povinné, je tam možnost opt-outu z kariérního systému. Nemá to být bič, ale nástroj, který vede k profesnímu rozvoji, a ten je především otázkou vnitřní motivace.“
Pavel Mentlík zdůraznil, že pokud KS nemá být formální, bude potřeba sledovat to, co je podstatné, tedy zda se zlepšuje výuka a jak se jeho zavedení promítá do učení žactva. Dopad na žáky podle něj může být silnou motivací sám o sobě, ale je potřeba ji spojit i s finančním ohodnocením profesního růstu.
Silným tématem byla také otázka financování celé reformy. Karel Gargulák upozornil, že bez dostatečných zdrojů nemůže být změna úspěšná: „Naše reformy bohužel často nefinancujeme. Týká se to také ověřování navržených opatření i samotného zapojení učitelů, které je třeba vidět jako práci navíc a měla by být finančně podpořena.“ Připomněl také zkušenost neúspěšného pokusu o zavedení KS v roce 2017 – jedním z problematických bodů bylo podle něj to, že navrhovaný KS působil nesrozumitelně. „Proto musí mít jasné cíle a posilování profesního růstu musí stát na ověřených nástrojích, jako je mentoring, koučink nebo profesní komunity.“ Podle něj je zároveň nutné myslet i na pracovní podmínky učitelů, tedy kolik toho budou muset „odučit“, jaké budou mít podmínky pro profesní rozvoj a s jakým finančním ohodnocením mohou počítat.
Jak má vypadat funkční systém vzdělávání učitelů a učitelek
Bez smysluplně nastaveného systému dalšího vzdělávání učitelů a učitelek se KS neobejde. Současný stav přitom není ideální. Systém dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků (DVPP) je roztříštěný, chybí v něm zpětná vazba ke kvalitě poskytovaných vzdělávacích aktivit a systematičtější napojení na potřeby učitelů a učitelek s ohledem na jejich profesní růst v různých fázích jejich kariéry. KS by podle nich mohl pomoci dát DVPP jasnější směr a propojit ho s kompetencemi, které budou v rámci KS požadovanými pro jednotlivé role, jako jsou mentoři, provázející učitelé nebo lídři učitelských týmů.
Karel Gargulák ale upozornil, že DVPP a kariérní systém nelze zaměňovat. „Pro další vzdělávání učitelů je klíčová role ředitele a vedení škol, kteří na škole nastavují profesní kulturu. Ta má zásadní vliv na profesní rozvoj učitelů,“ uvedl. Na význam vedení školy navázal Matouš Bořkovec: „Souhlasím, že vedení školy je klíčové. Měl jsem možnost učit na více školách a rozdíly jsou obrovské.“ Zároveň zdůraznil potřebu využívat ověřené a efektivní přístupy k profesnímu učení, jako je mentoring, podpůrné hospitace, párová výuka nebo společné učení učitelů. Podle něj je také nutné zpřehlednit nabídku kurzů a zajistit, aby jejich kvalita nebyla posuzována pouze formálně.
Pavel Mentlík upozornil, že pokud má DVPP skutečně přispívat ke kvalitě výuky a být smysluplně propojeno s KS, musí reflektovat potřeby učitelů v různých fázích jejich profesní dráhy, včetně toho, že by měl navazovat na kompetenční rámce i úroveň absolventů pedagogických fakult, nemělo by ale být jediným způsobem, jak profesní rozvoj vyučujících podporovat. Připomněl, že fakulty připravují pro učitele a učitelky z praxe mimořádné studium, které jim umožní vrátit se na fakultu a seznámit se systematičtěji s novými poznatky v jejich oboru a bude zakončené mikrocertifikáty. „Možná se stane samozřejmostí, že budeme učit lege artis, tedy na základě standardů a skutečně podle nejnovějších poznatků v kognitivních vědách, pedagogice a psychologii,“” poznamenal Pavel Mentlík.
Mají o penězích na profesní rozvoj vyučujících rozhodovat zřizovatelé?
Financování profesního rozvoje učitelů a učitelek školy platí z velké části z tzv. ostatních neinvestičních výdajů (ONIV). Dosud tyto finanční prostředky školy dostávaly přímo, novela školského zákona z loňského roku je ale převedla na zřizovatele – a nový ministr nyní signalizuje, že by mohl tento krok zvrátit.
Podle Karla Garguláka by převedení ONIV na zřizovatele mělo smysl jen v případě, že by se podařilo zřizovatele ve správě škol profesionalizovat, což by umožnila například spolupráce obcí při správě škol. „V tuto chvíli ale profesionální správu škol v území nemáme. Máme velké množství různých zřizovatelů, kteří často zřizují jednu školu a nemají čas ani odbornost se jí věnovat, systém řízení je nahodilý. Kdybychom měli profesionalizovanou správu škol, uměla bych si to představit, ale tam zatím nejsme,“ souhlasila s ním Kateřina Konrádová.
Kariérní systém jako investice do budoucnosti
Diskuse se věnovala také otázce, zda lze kariérní systém chápat jako smysluplnou investici do vzdělávání. Podle Matouše Bořkovce ano, pokud bude kvalitně připravený a dobře implementovaný. Připomněl, že význam profesního rozvoje učitelů a učitelek se promítá i do mezinárodních doporučení. „V hospodářském výhledu OECD pro Českou republiku byla loni celá kapitola věnovaná vzdělávání, což není běžné. Zaměřovala se mimo jiné na profesní rozvoj učitelů a mezi hlavní doporučení patřilo i zavedení kariérního systému a lepšího systému profesního učení,“ uvedl Matouš Bořkovec.
Podle něj může kariérní systém v relativně decentralizovaném českém školství sehrát důležitou roli při zvyšování kvality napříč školami. „Je to jeden z prvků, který může pomáhat snižovat nerovnosti díky tomu, že nám pomůže soustředit se na věci, které skutečně fungují a přinášejí výsledky,“ upozornil Matouš Bořkovec s tím, že debata o investicích do vzdělávání by neměla být jen o objemu prostředků, ale i o jejich efektivním využití. Kariérní systém je jedním z témat, které by v této souvislosti podle něj měly zaznívat.
„Pokud to s podporou vzdělávání myslíme vážně, je to velmi smysluplná možnost, jak se k tomu postavit,“ souhlasil s ním Pavel Mentlík. Zároveň ale upozornil, že to není samospásné řešení. Získat pro KS zhruba 150 tisíc učitelek a učitelů bude výzva, a to i s ohledem na to, že v ČR chybí funkční profesní organizace.
Čím začít: jasné cíle a řízení změny
Na závěr diskuse moderátorka požádala panelisty, aby pojmenovali první kroky, které je potřeba udělat, pokud má mít KS šanci stát se skutečným nástrojem podpory profesního rozvoje učitelů a učitelek. V odpovědích se opakovala potřeba jasného vedení, srozumitelných cílů i důvěry učitelů v celý proces.
Karel Gargulák zdůraznil, že je potřeba hned na začátku určit odpovědnost a vymezit rámec změny: „Je nutné dobře pojmenovat, kdo je lídrem celého procesu, definovat, co skutečně podporuje profesní rozvoj učitelů, a promítnout to do regulačního rámce. A samozřejmě zajistit financování.“
Podle Matouše Bořkovce je prvním krokem shoda na cílech: „Musíme se shodnout na tom, co chceme zlepšit a čeho chceme dosáhnout. Tím dáme systému směr a vytvoříme si společnou představu o tom, co vlastně tvoříme, protože kariérní systém může pro každého znamenat něco jiného.“ Zároveň zdůraznil, že s nastavením cílů souvisí i potřeba měřitelnosti výsledků.
Kateřina Konrádová upozornila na význam kvalitního řízení: „Změna musí být dobře řízená. Je potřeba mít jasně dedikovaný tým na ministerstvu, který bude mít kapacity a čas kariérní systém připravit a průběžně řídit,“ uvedla. I podle ní je dále klíčová shoda na cílech, aby bylo jasné, že nezavádíme systém pro systém, ale že je to nástroj k dosažení konkrétních změn a že dokážeme průběžně ověřovat, jestli jich dosahujeme.
František Dobšík připomněl, že zásadní podmínkou úspěchu bude přijetí systému učiteli: „Velká většina učitelů by měla kariérní systém vnímat jako přínos, ne jako bič, který chce stát vůči nim použít.
Pavel Mentlík na závěr zdůraznil, že společným jmenovatelem všech kroků musí být především dopad na žactvo a jejich prospěch: „Nejdůležitější je stanovit, čeho chceme dosáhnout a proč to děláme. Měli bychom se shodnout, že cílem je prospěch žáků. Na začátek je dobré stanovit výchozí bod, a to jsou již zmiňované kompetenční rámce a jejich rozpracování.”
